Perunův den s Rodnou vírou

Budimír z Jindřichovic pod Smrkem

Vůbec poprvé za dobu trvání spolku Rodná víra se uskutečnila oslava ku cti Perunově v severních Čechách, a to v sobotu 20.7.2024 u Stráže pod Ralskem, kde jsem se jako host mohl spolu se souvěrci podílet na poznávání a ohodnocení místa zamýšleného k vybudování trvalé Perunovy svatyně. (Když jsme u obřadních míst, poukazuji na právě probíhající seriál článků o obřadních místech současných pohanů na webu Pohanského kruhu a vyzývám ty, kteří by rádi podnítili ostatní k vlastní tvorbě, aby napsali svůj článek o svém místě nebo místech pro obřady.)

Zpět k sobotě. Na místo je třeba jet několik set metrů polní cestou lemovanou už vcelku mohutnými duby o stáří, odhaduji, 100 až 150 let – krásná cesta za Perunem … V půl třetí už připravovali obřadní prostor Chotěbud z Budyšína a Soběslav z Jaroměře. Kolem půl čtvrté hodiny přijel na místo žrec Ladislav od Brna s ukrajinskou souvěrkyní Svatoborou rovněž odtamtud.

Po dokončení všech příprav jsme hry ku poctě Perunově zahájili krátkou hrou na koncovku, pak nás čekalo zápolení ve valení velkého kamene určenou trasou na co nejnižší počet úderů do bubnu, dále zápasení dvojic ve strhu ze vzporu ležmo („prkno“) a došlo i na konečný zápas nejzdatnějších závodníků o prvenství, kde bylo vítězem i přes (a právě pro!) nedostatek kimon v lesním kruhu boje užito velmi znale a úspěšně chvatu O-goshi – znalci boje původem z odlehlé části planety jistě chápou, ostatní to snad pobaví ;-) Vítěz Ladislav získal od svolavatele obřadu Chotěbuda odměnou knihu pana Téry: Perun– bůh hromovládce. Sláva hrám Perunovým!

Po páté hodině jsme se sešli v obřadním oblečení v kruhu kolem ohně vykřesaného ocílkou a pazourkem. Součástí obřadu byly promluvy k hromovládnému bohu, obřadní pojídání krásného a chutného koláče s listím a žaludy Perunova stromu, který upekla Svatobora, obětiny Perunovi, postrádaným druhům, předkům i osobní nevyřčené obětiny, tři kola přípitků domácí medovinou vč. uznání vyřčeného společným provoláním slávy. Pomocníkem obřadu byl Soběslav, který, bude-li přízeň, se stane obřadníkem tohoto dne v Čechách od příštího roku – sláva tomu!

Po skončení obřadu jsme se jali hodovat, při čemž Ladislav vybalil tahací harmoniku a zahrál několik vítaných kousků, z nichž prvním byla píseň Hej, Slované! Hra a zpívání přispívali k dobré náladě a nedlouho poté, co se Ladislav se všemi rozloučil, aby dojel včas jako host na svatbu, přišla do tábora celá pětičlenná rodinka Drahomírova z Hradce Králové. Po jejím uvítání se někteří z nás vydali vykoupat do přírodní vody nedalekého rybníka Metud (nepleťme si se jménem jistého zvěropěsta, že …). Jaké osvěžení smýt pot her před obřadních! :-)

Co se dělo dál, si můžeme jen domýšlet, neboť mne ranní nedělní úkoly volaly k odjezdu – užil jsem, možná naposledy v tomto roce, krásnou dubovou alej ve zbytcích světla zapadlého slunce …

Print Friendly