Kopřiva: houževnatá a věrná ochránkyně našich příbytků

Jarmila Cikánková

Motto: Odvaha se nachází na nepravděpodobných místech.

J. R. R. Tolkien

V představách dnešního „moderního“ člověka snad nemůže existovat obyčejnější ba nicotnější rostlina, než je právě kopřiva. Pro naše pohanské předky to však byla jedna z nejdůležitějších bylin.

Člověka provází odpradávna, roste zpravidla na okrajích pozemku. Podle tradice má totiž schopnost zachytit jakékoliv negativní záření, hrozící obyvatelům domu. Takže nikoliv nicotný plevel, nýbrž ochránce – dobrovolný a vytrvalý. Ale pojďme po pořádku.

Trochu botaniky a chemie na úvod

V našich končinách se vyskytují dva druhy kopřivy – známější Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.), vyrůstající až do výšky 1,5 m, je u nás původní. Kopřiva žahavka (Urtica urens L.) – je její menší, maximálně 0,5 m vysoká příbuzná, původně pocházející zřejmě z jižní Evropy, nicméně u nás, především v nižších nadmořských výškách již dávno zabydlená. I když oba druhy vykazují rozdíly z hlediska morfologie i životního cyklu, z hlediska využití kopřivy jak pro léčebnou, tak magickou práci mezi nimi není rozdílu.

Kopřiva dvoudomá

Nejznámější, i když nikoliv nejdůležitější vlastnost kopřivy – totiž schopnost žahat, způsobuje směs různých organických kyselin, enzymů a alergenů, obsažená v dutých křehkých chlupech, které se při dotyku ulomí a látky se dostanou na kůži. Kromě toho obsahuje hodně vápníku, železa, zeleného barviva chlorofylu a vitamíny A, B a C. O blahodárných účincích kopřivy na nejenom lidský organizmus si povíme později, na tomto místě bych ráda upozornila na skutečnost, že chlorofyl, získávaný z kopřiv se používá jako potravinářské barvivo. Na obalech potravin, ale také léků je uváděno pod kódem E 140. Jedno přijatelné „éčko“ k zapamatování (i když barviva obecně jsou v potravinách přísadou zcela zbytečnou).

Kopřiva žahavka  (Foto: Pavel Novák http://www.botanickafotogalerie.cz.)

Magická a posvátná

Tradičně je kopřiva přiřazována živlu ohně a planetě Mars. Není třeba příliš fantazírovat, abychom v ní rozeznali bojovníka – houževnatost, kterou ji lze jenom závidět, schopnost expandovat na rozsáhlé území. Nebo fyzické znaky – vzpřímená, nepoddajná lodyha výstražně roztahující ozubené listy. A ten fantastický obranný mechanizmus! Na skutečnost, že obsahuje nadprůměrné množství železa, snad ani není nutné upozorňovat.

Ale není to jen Mars. Bývala posvátnou rostlinou Bohů hromu. V této souvislosti se nejčastěji uvádí Thor (Germány zvaný Donar), ale v našich končinách nemůžeme udělat chybu, když ji nabídneme např. Perunovi. Hodit, coby oběť do ohně, nejlépe za bouřky je tradiční způsob.

Na první pohled se zdá, že roste všude. Ve skutečnosti ji nacházíme na místech, kde vyzařuje energie – velmi často prý tam, kde se kříží podzemní prameny nebo na tektonických zlomech. A rádi se v ní prý zdržují puci. V této souvislosti je kopřiva považována za rostlinu, nacházející se „na pomezí světů“ a přisuzuje se ji schopnost vracet vědomí do přirozeného stavu „tady a teď“.

Pozapomenutou je v současnosti rovněž skutečnost, že kopřiva patří mezi textilní rostliny. (Jako taková je, samozřejmě, zasvěcena Bohyni.[1]) Košile z kopřivového vlákna je mocnou ochranou proti klamu a iluzím – což souvisí s výše zmíněnou schopností navracet vědomí do reality. Kopřivové košile vystupují v lidových pohádkách jako prostředek ke zlomení kletby. Každý si vzpomene na pohádku o dívčině, hledající své zakleté bratry. Světově nejznámější je nejspíš severská verze, kterou pod názvem Divoké labutě představil světu H. Ch. Andersen. Na Slovensku jí zaznamenal Pavol Dobšinský a jmenuje se „Traja zhavranelí bratia“. No a v Čechách ji najdeme kde jinde než v pohádkách Boženy Němcové jako „Sedmero krkavců“. Ve všech těchto verzích jsou bratři za trest proměněni v ptáky a jsou nuceni žít na pomezí světů – ve dne jako ptáci, v noci jako lidé. Vysvobodí – tedy navrátí zpátky do světa lidí – je košile, utkané právě z vláken kopřiv (za přispění dalších magických okolností, samozřejmě). [2]

Z vláken kopřiv lze, kromě magické košile, vyrobit také papír, který byl údajně používán na magické dokumenty. Doba elektronická sice důležitost formy, kterou si naše záznamy pořizujeme a uchováváme, poněkud odsunula do pozadí, ale přesto – mít tak alespoň pár stránek ze své Knihy stínů na kopřivovém papíře – jen si to představte!

Spolehněte se na kopřivu vždy, když v sobě potřebujete probudit bojovníka. Pomůže vám také jasněji vidět realitu. Budete-li ji nosit při sobě, podpoří vaše sebevědomí a (společně s řebříčkem) utlumí strach.

Pokud se zajímáte o magické užití rostlin, tak jste možná narazili na kopřivu v souvislosti s kouzly lásky. Dneska se v této souvislosti doporučují úplně jiné rostliny, osobně jsem ovšem přesvědčena, že v nápoji lásky, který omylem vypili Tristan s Isoldou, semena kopřivy rozhodně byly. V pramenech, v nichž se autoři snažili zachytit staré keltské znalostí, se v souvislosti s nápojem lásky vysloveně mluví o semenech kopřivy. Je to zajímavé i proto, že získat semena kopřivy není zase tak triviální, jak by se mohlo zdát. Ne, že by kopřiva semena neprodukovala, ale jak již název – kopřiva dvoudomá – napovídá, k vytvoření semen je potřeba samičí i samčí rostlinu. Sama se rozmnožuje častěji kořenovými oddenky, než semeny[3]. Na rozdíl od kopřivové natě nejsou semena běžně k mání – pokud je chcete použít, musíte si je v zahradě nebo v lese obstarat sami. Což je samo o sobě nádherná magická praxe! Čiňte tak ve dnech svátků Boha Lugha, na přelomu července a srpna.

Léčí nejen lidi

Zelené barvivo – chlorofyl, kterého kopřiva obsahuje opravdu hodně, má, kromě jiného, dezinfekční účinky. Díky vysokému obsahu dalších látek, zejména železa a vápníku, kopřiva podporuje tvorbu červených krvinek a stimuluje činnost kostní dřeně. Tyto, společně s dalšími, zejména močopudnými látkami, způsobují, že kopřiva je odpradávna využívaná jako bylina „čistící krev“. Využití kopřivového čaje, jako příjemného prostředku pro předjarní, či jinou vnitřní očistu je chronicky známé. Možná trochu méně známé je, využití kopřivy při léčbě průjmu a zánětlivých onemocnění močových cest. Kopřiva je přitom chuťově mnohem přijatelnější alternativou než mnohé známější „ledvinové“ byliny jako list břízy nebo kořen pampelišky.

Všichni víme, že taková velikonoční nádivka, pokud do ní nepřidáme mladé kopřivy je sice k jídlu, ale jaksi to není ono. Proč? Naše moudré prababičky věděly přesně, po kterém zdroji vitamínů a minerálů mají sáhnout právě v období časného jara, kdy jich býval v potravě nedostatek.

Ve starých herbářích se kopřiva často uvádí jako „prostředek proti ochrnutí“. I já si z dětství pamatuji, jak nám dospělí říkali, když jsme se popálili kopřivou: „Nebreč, alespoň nebudeš mít revma“. V době, kdy jsem to slýchala, mi byl jednociferný počet let a tato informace neměla pro mne velký význam, o tom, že by zafungovala jako útěcha nemluvě, nicméně listy kopřivy se jako podpůrný prostředek při léčbě revmatu skutečně uvádějí dodnes.

Kořen kopřivy se, na druhé straně, odpradávna až dodnes užívá jako prostředek na léčení zbytnělé prostaty. Kopřiva je navíc považovaná za afrodiziakum. Přesněji řečeno, jako o povzbuzujících touhu se mluví o jejích semenech[4], což je zajímavé v souvislosti s dříve zmíněnou přípravou nápoje lásky. A odpovídá to i tradičním asociacím živlů a planet (oheň a Mars). Potvrzením této schopnosti je i skutečnost, že mniši a jeptišky měli užívání semen kopřiv ve středověku vysloveně zakázáno.

Může vám to připadat překvapivé, nicméně kopřiva, pokud ji máte v zahradě, prospívá nejen svými magickými vlastnostmi. Její přítomnost ocení zejména rostliny produkující bobulovité ovoce (rybíz, borůvky, ale taky maliny a ostružiny). Kopřivy totiž vážou v půdě minerály ve formě solí, které těmto rostlinám prospívají. Mnoho se také napsalo o kopřivovém výluhu – přírodním dusíkatém hnojivu, které vznikne jednoduchým postupem: stačí nechat čerstvou kopřivovou nať kvasit v dešťové vodě a po 2-4 týdnech je hnojivo připravené k použití[5]. V rodině máme vyzkoušeno využití kopřivy rovněž jako přírodního prostředku v boji proti mšicím, zejména ve skleníku. K tomu poslouží kopřivový výluh již po 24 hodinách. Savému hmyzu „nevoní“.

Kopřiva zato nádherně „voní“ celé řadě našich denních motýlů včetně těch nejkrásnějších z rodu baboček (jde např. babočku admirál, paví oko i kopřivovou). Je totiž pro ně tzv. hostitelskou rostlinou, to znamená, že se na ní vyvíjejí jejich housenky[6]. Chcete-li (tak, jako já) do své magické zahrady motýly přilákat, potřebujete – kromě rostlin, které jim poskytují obživu, právě i hostitelské rostliny. Zajistíte tím, že se u vás motýli zabydlí s celou rodinou, místo toho, aby jen občas zavítaly na hodokvas.

Osobně mám na jarní čas a kopřivu ještě jednu dětskou vzpomínku. Moje babička z maminčiny strany, kterou v rodině všichni oslovovali „stará mama“, mívala vždy alespoň malé hospodářství. I moje děti si ještě pamatují, jak stará mama vytáhla spod kvočny ohřáté vajíčko a nechala je poslouchat, jak kuřátko, které je uvnitř již ťuká na skořápku. A když se kuřátka vylíhly, krmila je natvrdo uvařeným vajíčkem, nasekaným právě s mladou kopřivou. Podobně „dopovala“ kopřivou i housata. Stará mama už s námi pár let není, její kuřátka mi ale zůstala alespoň na fotce.

Důvěřujte kopřivě tak jako motýli, moje, či vaše stará mama, nebo dudek – kouzelný pták, který si neváhá kopřivou vystlat celé hnízdo. Její síla je důkazem toho, že největší kouzla se často skrývají v – napohled – nejobyčejnějších věcech.

Výběr z použitých literárních pramenů:

• Cunningham: Magical Herbalism. Llewellyn Publications. Woodbury, Minnesota 2012
• Cunningham: Cunningham’s Encyclopedia of Magical Herbs. Llewellyn Publications. Woodbury, Minnesota 2012
• Krämer: Keltské umění léčit. Alpress, s.r.o. Frýdek-Místek 2006
• Macků, J. Krejča: Atlas liečivých rastlín. Veda. Bratislava 1988
• G. Mayer, B. Uehleke, K. Saum: Bylinky z klášterní lékárny. Euromedia Group, k. s. – Knižní klub 2004
• D. Storl: Magické rostliny Keltů. Volvox Globator. Praha 2004

Hlavní internetové zdroje:

• http://botanika.wendys.cz
• http://www.botanickafotogalerie.cz
• http://www.wikipedia.cz
• http://rodnavira.cz

Děkuji tímto kolegovi Ondřeji Lesákovi za recenzi a korekce některých odborných informací.

[1] V slovanském panteonu bych si ji v této souvislosti dovolila logicky přiřadit bohyni Mokoš, která je, kromě jiných, ochránkyní přástek.

[2] V některých novějších verzích pohádky Boženy Němcové se mluví o košilích lněných.

[3] U kopřivy žahavky je to v tomto případě jinak – je jednoletá a jednodomá, rozšiřuje se tedy semeny.

[4] Touhu povzbuzující lektvar obsahuje červené víno, med, pepř a semena kopřiv.

[5] Pokud s tím nemáte zkušenost, buďte opatrní, lehce můžete tímto způsobem své rostliny předávkovat – kopřiva obsahuje dusíku opravdu hodně.

[6] Entomologické prameny uvádějí, že kopřiva je hostitelskou rostlinou až pro 25 druhů našich denních motýlů.

Print Friendly