ŽENSKÁ SPIRITUALITA (aneb z čeho vychází naše praxe)

“Isis, Astarte, Diane, Hekate, Demeter, Kali, Inanna…” hudba se line prostorem, ženy tančí, mají zavřené oči a ruce zdvižené do vzduchu. V atmosféře vládne cosi posvátného, prastarého, ryze ženského. Oslavovat bohyně, svoje těla, moudrost života. Cítím se šťastná, naplněná, jakoby něco, co jsem někde jinde nebo kdysi musela skrývat, najednou mohlo svobodně tančit, být samo sebou.

Žijeme ve svobodné době, ale jakoby nám otisk minulosti stále stál za zády a jeho dech nás mrazil a zastavoval. Zřejmě několik staletí se ženy musely mít na pozoru a svou spiritualitu skrývat. Ať už to byla hrozba inkvizice či vyhnání z vesnice, některé projevy duchovního života nebyly mezi lidmi vítané. Výsledkem je, naši přirozenou spirituální povahu musíme nyní znovu objevovat.

Božství leží v nás samých, stejně jako kolem. Duch bytí promlouvá v samotné přítomnosti, stačí naslouchat právě v ní a uslyšíme jej. Matička Příroda nám darovala tělo, díky kterému jsme ve spojení s koloběhem života. Stačí cítit, poslouchat a přijímat.

Právě radost, věřím, je náš velmi jednoduchý, ale spolehlivý ukazatel, kudy se ve svém životě vydat a čím se zabývat. Foto: archiv autorky.

V kulturách, které žijí v propojení s přírodou, mají ženy funkci barometru. Ukazují, co se děje, cítí změny, jsou napojeny na rytmus života. Slouží jim k tomu tělo a emoce. V naší kultuře jsme ženské tělo ani emoce příliš nepochopili – často je vnímáme jako hysterické, přecitlivělé. Věřím tomu, že když svá těla i prožívání “očistíme” od nánosů posuzování a odmítání, uvidíme, jakým darem nám i společnosti skutečně jsou. Však ženské schopnosti, jako je intuice, divinace a léčení, vyvstávají právě z propojení se se svým tělem a prožíváním.

Pokud dokážeme vnímat své tělo, přijímat se i se svými, někdy divokými, emocemi, duchovní vedení bude jasné, téměř hmatatelné. Když osvobodíme své emoce včetně staré bolesti a potlačeného vzteku, začne jasněji vyvstávat radost, laskavost a soucit. Právě radost, věřím, je náš velmi jednoduchý, ale spolehlivý ukazatel, kudy se ve svém životě vydat a čím se zabývat.

Myslím si, že ženám dnes chybí ženská setkávání, kde by se oslavovala naše spirituální podstata a kde by se na tělo nahlíželo jako na požehnání a dar k naší realizaci a radosti. Mám radost, že se o to snaží spoustu ženských kruhů a seminářů.

Nicméně není nutné skupinové setkávání, abychom svou ženskou spiritualitu mohly ctít a rozvíjet. Stačí se vyladit na přítomnost, prožít a převést do svého života božství, které cítíme nebo vyznáváme. Třeba pouhým usebráním se, meditací, zapálením svíčky nebo tvorbou oltáře. Cokoli, co nám dává smysl a přináší radost, nás posouvá blíže k naší podstatě. Nakonec se vrátíme k tomu, že ženská spiritualita znamená především být sama sebou a být sebou ráda.

A jak se “tam” dostat? Stačí jen cítit, poslouchat a přijímat.

Autorka: Zuzana Junková, zuzana.j.junkova@gmail.com

Print Friendly