Miky Skjaera o runách a o své nové knize

Jakub Achrer

V dnešním rozhovoru představíme Mikyho Skjaeru. Někteří jej znáte z přednášky o posvátných místech, kterou pořádala Česká pohanská společnost před nějakým tím rokem. Někteří jej znátemožná odjinud. A pro ty z vás, kdo ho neznáte, vězte, že je autorem jedné moc zajímavé stránky (http://moje-kniha-stinu.blog.cz), kde najdete mnoho o jeho pohanské cestě, něco o germánské tradici,něco o slovanství, něco o čarodějnictví, wicce a spoustu hezkých obrázků a ilustrací. O čem možná nevíte, je jeho záměr vydat vlastním nákladem knihu věnovanou germánským runám. Právě tomuto plánu a tématu je věnován následující rozhovor. Jeho smyslem je jednak tento odvážný a chvályhodný projekt podpořit, a zejména pak umožnit čtenářům nahlédnout do zákulisí projektu a nechat se inspirovat.

Ahoj Miky. Jak to jde?

Ahoj Jakube. Jde to dobře.

Jakou runou žiješ právě teď?

Hodně důležitá runa je pro mě Wunjo, tou se snažím žít takřka neustále. V životě je spousta věcí, které člověku berou radost, stresují ho apod. Wunjo je skvělá runa, která dokáže vracet radost a optimizmus a všechno pak jde hned lépe. Často s ní začínám svůj den.

Zajímal by mě Tvůj osobní vztah k runám. Jak si Tě runy našly?

Přiznám se, že mě Runy zprvu moc nepřitahovaly. Dlouhou dobu jsem věděl, že existují, ale při zběžném pohledu mi připadaly složité a nesrozumitelné. Víc se mi líbil Ogam, v němž je každý znak propojen s nějakým druhem stromu, to mi bylo blízké. Pak se mi dostala do rukou bezvadná Mountfortova kniha Nordické runy a já začal prostřednictvím Run pronikat hlouběji do staroseverské mytologie, a byl jsem uchvácen. Začal jsem číst Eddy a Ságy, Germanii od Tacita apod., a najednou se mi začal před očima vynořovat obraz skutečného evropského pohanství. V Eddách jsou zachovány mytologické příběhy, Ságy.Germanie zas dobře popisuje prvky staré pohanské praxe, jak se obětovalo, jak se přísahalo a připíjelo bohům, jak se sněmovalo, dokonce i jak se čarovalo s runami. Když jsem pak to runové čarování vyzkoušel, byl jsem ohromen tím, jak to funguje. Skze práci s runami ke mně začali mluvit i staří bozi. Pracujeme-li s runami, dotýkáme se totiž něčeho posvátného a autentického. Runy nejsou nějaký novodobý romantický výmysl, jsou skutečným dědictvím po pohanských předcích.

Co konkrétně bys ze současného germánského pohanství označil za romantický výmysl, u kterého není možné se dotknout ničeho posvátného ani autentického?

Současné germánské pohanství nemám příliš zmapované, ale tak, jak jsem se s ním zatím setkal, se mi zdá, že je v něm těch romantických neautentických výmyslů poměrně málo. Vysvětluji si to tím, že k němu existuje opravdu poměrně velké množství kvalitních historických zdrojů. Germánští pohané proto nemají takovou tendenci si vymýšlet a fantazírovat. Jiná situace je už ovšem u Keltů a Slovanů, okolo kterých se traduje neskutečné množství naprostých nesmyslů a pseudohistorických mýtů. Mám na mysli například mýtus o mírumilovných druidech, kteří by ani mouše neublížili, nebo báchorky slovanských védystů, kteří bez problémů vydávají novodobé spisy a uměle vytvořená písma za prastaré původní věci z pohanského dávnověku. Říkám-li, že germánské Runy jsou autentické a posvátné, myslím tím, že prokazatelně pocházejí z pohanského období a že je i tehdy lidé považovaly za mocné symboly a dar bohů. V Hávamálu se píše : „I ty Runy najdeš, rozluštěná slova, převelká slova, přemocná slova, jež barvou vyved Věštec, jež stvořili silní bozi a Nejvyšší vyryl rydlem.“

Které z run vlastně považuješ za sobě nejbližší a co z Tebe si myslíš, že se v nich zrcadlí?

Každá Runa je mi blízká, neexistuje žádná, kterou bych neměl rád, nebo kterou bych naopak preferoval. Každá má svůj účel a pro každou přichází někdy vhodný čas.

S tím zrcadlením je to tak, že každý z nás přidává k základnímu významu Runy i své vlastní chápání. Tatáž Runa v mých rukách a v mé magii, může dělat trochu jiné věci, než v rukách a v magii jiného člověka. Každý z runových „čarodějů“ přidává k síle Runy i něco ze sebe. V případě Run je to dokonce nutné.Když jim totiž neurčíme, co přesně mají vykonat, dělají si co chtějí a ne vždy je to k naší radosti.

Runový čaroděj, autor: Miky

Všiml jsem si, že jsi s runami strávil hodně času, napsal o nich hodně a také jsi je všechny namaloval. Jaká to byla cesta? Co jsi se na ní naučil?

To malování runových karet byla velká škola. Nejdřív si totiž musíš znovu promyslet, co která Runa znamená a co bys chtěl, aby bylo na kartě namalováno, a pak to samotné kreslení také chvíli trvá.Celou tu dobu je člověk ponořen v jakési meditaci, v napojení na danou Runu. Je to vlastně jistý druh duchovního cvičení. Rád si proto prohlížím runové karty jiných autorů. Z těch obrázků je poznat, jaké aspekty daného znaku malíř upřednostnil, a co pro něj ta konkrétní Runa znamená.To zase rozšiřuje obzory mě.

Stalo se ti, že některé výjevy nebo symboly tě napadly až spontánně během malby nebo kresby?

To ani ne. Jak říkám, nejdříve jsem přemýšlel, a to mě napadaly různé věci, pak jsem předkresloval tužkou.Tam samozřejmě nějaké gumování a úpravy byly, ale když jsem vzal do ruky centropen, držel jsem se už striktně připravené předlohy.

Co Tě pak přivedlo k vydání zrovna takovéto publikace? Jak asi vypadal ten myšlenkový pochod?

To přišlo docela neplánovaně. Nejdříve jsem namaloval ty karty. Maloval jsem je pro sebe jen tak z vnitřní potřeby to udělat, a když už byly na světě, napadlo mě, že by se mohly líbit a hodit i jiným lidem. Potom se objevila Catalessi a nabídla mi, že by mohla zprostředkovat jejich oficiální vydání, ale že by to k nim chtělo ještě nějaký doprovodný text. A tak jsem začal psát. Spoustu věcí jsem už měl vlastně napsáno z dřívějška v různých článcích na blogu, ale asi půlku knihy jsem musel ještě dopsat. Vázla nám ale komunikace s nakladatelem a z vydání knihy nakonec sešlo, tak jsem začal text postupně uveřejňovat na blogu. Tam si knihy všiml dnes už můj přítel Jan Mrázek, a nabídl mi s jejím vydáním pomoc.

Co si myslíš, že je na knize nejzajímavějšího? Určitě jsou v ní věci, které jinde nenajdeme…

No, já nevím. Zajímavá je asi hlavně tím, že jí napsal český pohan a že odpovídá naší domácí mentalitě. Nejsem ani Skandinávec, ani Němec, ani Brit, nemám akademický titul a nestudoval jsem staroseverské jazyky. Je to prostě práce laika a Slovana, a to může být mnoha lidem blízké. Překvapuje mě to, ale stává se mi teď docela často, že mi někdo napíše mail nebo komentář asi v tomto znění: „O runy se vůbec nezajímám, ale ta tvoje kniha se čte tak dobře, že až vyjde určitě si jí koupím.“

Jinak bych rád dodal, že jsem sice laik, ale snažil jsem se při psaní vycházet z ověřených historických a archeologických zdrojů a vyvarovat se nějakých fantastických blábolů. Pokud jsou v knize nějaké esoterické záležitosti jako je věštění a čarování, a ty tam jsou, vždy je prezentuji jako své osobní zkušenosti, nikoli, jako vědecká fakta, nebo nějakou Pravdu s velkým P.

To je jasné. Ale samozřejmě řekl sis tím o otázku, která se přímo nabízí. Podle čeho vlastně rozlišuješ své osobní zkušenosti od fantazie?

To je důležitá otázka. Říká se, že svět touží po tom být klamán, a je to tak. Řeknu ti příklad. Možná už jsi někde slyšel nebo četl o fenoménu tzv. orbů. Jsou to takové ty zvláštní bílé koule různých velikostí, které se občas objeví na nějaké fotografii. Pokud je to fotka ze hřbitova, nebo od nějakého menhiru, vypadá to záhadně, a tak se objevila teorie, že jsou to vlastně duchové, strážci posvátných míst apod. Spousta lidí tomu skálopevně věří. Ve skutečnosti jsou to prachové částečky ve vzduchu, od kterých se odrazil blesk fotoaparátu. I miniaturní částečka prachu, je-li blízko objektivu, vypadá pak na fotce jako velký objekt. Dá se to jednoduše experimentálně ověřit. Když sfoukneš prach ze skříně a bleskneš foťákem, pravděpodobně pár orbů nafotíš. Já to zkoušel s bramborovými knedlíky v prášku a nafotil jsem doma v kuchyni opravdu krásného orba.

Napsal jsem o tom článek na blog a to jsi měl vidět těch nesouhlasných e-mailů, co jsem dostal. Psali mi i inteligentní lidé, třeba jeden doktor. Lidé si nechěli tu svojí iluzi záhadného nechat vzít. Něco je prach, ale něco z toho jsou opravdu duchové, psali mi. V jedné diskuzi jsem ukázal fotku z punkového koncertu. V těch hospodských zaprášených sálech je to totiž přímo líheň orbů. Dělal jsem si legraci, že duchové mají asi rádi punk. Přesto se našel člověk, který ve velkém množství orbů na fotce poznal dva duchy trpaslíků. A tak to prostě je.Lidé mají rádi záhady a zázraky a jsou schopni sami sebe dál oblbovat, i když jim předložíš důkazy, že se mýlí.

A stejné je to často i s námi pohany. Máme rádi fantasy příběhy a starou mytologii plnou zázraků a bájných bytostí a toužíme něco z toho zažít na vlastní kůži. A když dlouho nic takového nepřichází, jsme ochotni třeba se i trochu oblbnout a zaměnit své touhy a fantazie, za skutečný dotyk duchovních světů. Podivné věci se opravdu někdy dějí, ale neměli bychom zaměňovat realitu za fantasy filmy. Život je přeci krásný a zázračný i bez efektů z Holywoodu. Měl jsem pár mimořádných nevysvětlitelných zážitků.O některých píšu i v té knize, ale většinou žiju naprosto normálně až fádně. A ty zážitky, co jsem měl, vždycky hodně zkoumám. Provádím tak přísnou autocenzuru, že někdy možná omylem odmítnu i to, co skutečně přišlo „odjinud“.Ale raději tak, než být pošukem bez jakéhokoli smyslu pro realitu. Zážitky, které nakonec projdou sítem mé autocenzury, považuji za svojí osobní gnózi a rozhodně se je nepokouším cpát jako svatou pravdu ostatním.Protože možnost, že jsem podlehl nějakému svému bludu, tady existuje vždycky.

Díky za nádherný rozbor. Teď jedna ryze praktická, jo? Kdy a jak půjde kniha vlastně sehnat?

Kniha se připravuje k vydání. Proběhly textové korektury, ladí se detaily, připravuje se sazba. Až bude vše připravené, proběhne prezentace na Startovači, přes který se pokusíme sehnat finance na tisk. Ten, kdo přispěje ve Startovači na její vydání, bude jí mít vlastně předplacenou. Pokud se všechno povede, bude kniha nejpozději do Vánoc na světě.Myslím, že možná i dříve. Každému, kdo knihu podpoří, předem děkuji.

Mezi českými pohany je spousta šikovných a znalých lidí. Co bys poradil těm, kdo se chtějí o své vědění podělit stejnou formou?

Výborná forma sdílení svého vědění je mít svůj vlastní blog. Možnost komentářů pod články pak zaručuje zpětnou vazbu. Člověk se tak učí umět své názory obhájit a často třeba zjistí, že je i v něčem vedle. Tím se ale vědomosti prohlubují. Pokud je odezva dobrá, muže to člověka i povzbudit, aby zkusil něco, jako je ta kniha.

Který z Bohů nebo která z Bohyň myslíš, že tě na té cestě provázeli a inspirovali? Myslíš, že je nějaký patron kreativního psaní?

Doprovázela mě moje patronka Nerthus (Njörda), ta je mi nablízku neustále, ale těch bohů, kteří mě podporovali, bylo víc. Oni chtějí, aby se o nich vědělo. Hodně jsem od nich dostal a mám pocit, že jim to prostřednictvím té knihy trochu vracím.

Nerthus, autor: Miky

A závěrem moje oblíbená úplně odjinud. Kde vidíš české pohanství za padesát let? Fantazii se meze nekladou…

V tomhle jsem optimista. Nemyslím si, že by se pohanství někdy stalo převažujícím, nebo dokonce státním náboženstvím, ale svůj rozkvět má české pohanství určitě ještě před sebou. Bude nás přibývat, budou se běžně konat pohanské svatby a pohřby a osobní praxe mnohých se zkvalitní. Vždyť teprve teď začínají u nás dozrávat první pohanští stařešinové. Před dvaceti lety se musel každý český pohan prokousávat svou cestou sám. Dnes se lidé mohou připojit do fungujících společenství a mohou čerpat zkušenosti od těch, kteří jsou pohany již řadu let, a to se bude dále zlepšovat. Těch společenství bude více a budou vyzrálejší. Když člověk někdy vidí ty internetové pohanské války, tak to tak možná nevypadá, ale věřte mi, blýská se na lepší časy!

Díky moc. Za sebe, ČPS i naše čtenáře přeju, ať se knížka vydaří a přinese co nejvíc runové moudrosti do našich krajů.

Není zač. Děkuju za váš zájem.

Pozn.:
O novinkách ohledně vydání této knihy bude Česká pohanská společnost informovat na své FB stránce. Doporučujeme sledovat také Mikyho blog (viz. záhlaví článku). V blízké době by se měl projekt objevit na Startovači. Jakmile budeme mít odkaz, budeme jej sdílet prostřednictvím sociálních sítí.

Print Friendly