Probudili jsme Medvědí Bohyni

 majkii

Bylo to cítit a vidět všude kolem. Jaro začalo ukusovat ze Zimy znatelná sousta, ale Chladná paní nehodlala pokojně odstoupit a s mrazivými drápy zatnutými bojovně do země vrčela na každé oteplení v dohledu. Sníh se dostavil už v odpoledni, v průběhu vyprávění o medvědech, jejich životě, mytologickém využití a pak seznámení s Medvědí Bohyní a Rohatým Bohem, patrony pro náš letošní rituál Imbolcu. Většina účastníků si možná ani nevšimla bílé nadílky venku, protože v místnosti obecního úřadu bylo teplo a útulno. Sníh, nadýchaný a lehký jako pírka nenápadně obaloval a tlumil každý zvuk. Tma se nerozhodně a váhavě rozlila po soumračné krajině a jen tak pro jistotu, kdyby jí to měl někdo za zlé, se tvářila jako by to bylo úplně normální. Nastal čas probudit Medvědí Bohyni z jejího zimního spánku.

Skupina se shromáždila u vchodu do budovy. Lidé se navzájem pozorovali, polohlasně bavili a většina, aniž by si to kdo z nich plně uvědomoval, podupávala po zemi v touze trochu se zahřát. V přetahované nyní vítězila Chladná paní. Čerstvý sníh křupal pod nohama a pod oděv se dostávala lezavá zima a s ní husí kůže. Různorodá skupina se vydala skrz poklidně usínající vesnici do blízkého lesa, kde vyšla ze záře pouličních lamp. Jejich další pouť osvětlovalo jen sporé stříbřité světlo luny, které se násobilo v odrazech nedávno napadaného sněhu. Procesí dorazilo k lesnímu prameni. Všichni ztichli v posvátné úctě. Provázena jen tichem, Žena jasným hlasem požehnala vodě, nabrala ji do karafy a odvedla zástup za zpěvu chantu o plynoucí řece tam, kde v doupěti odpočívala Medvědí Bohyně Artha.

Před doupětem Arthy hořel oheň a jeho teplo se vášnivě rvalo s novorozeným chladem, věrným společníkem napadnuvšího sněhu. Kde ještě kolem poledne čvachtala poloroztálá břečka, nyní se rozprostíral zlomyslně kluzký led. Sněžení ustalo, ale čerstvost bílé pokrývky byla cítit všude ve vzduchu. Postavy přistupovaly jedna po druhé ke dvojici, Muži a Ženě, stojící kousek za rozmezím tmy a světla, vrhaného praskajícím ohněm. Osoby byly očištěny vykuřovadlem a vodou, aby se místo rituálu uchránilo rušivých nebo nepřátelských energií, myšlenek a emocí. Když i poslední postava zaujala své místo v kruhu kolem ohně, vystoupil Průvodce rituálem Imbolcu a vyzval zástupce čtyř elementů, čtyř světových stran, aby požádali o ochranu místa a podporu.

Každý ze zástupců pronesl svou prosbu ke Strážcům věží východu, jihu, západu a severu, k základním čtyřem elementům, které utvářejí náš svět. Tito patroni byli pozváni k účasti na rituálu, k posílení hlasu všech přítomných, volajících Kolo roku – Kolo života, aby se otočilo a přineslo Jaro, aby nasytili všechny své aspekty kolem nás novou energií a silou probuzené Medvědí Bohyně. Na konci volání ke Strážcům vytyčila Dívka mečem kruh kolem ohně a všech přítomných.

Průvodce rituálem se otevřel a nabídl Rohatému Bohu, aby jej naplnil svou podstatou a pomohl mu s voláním Medvědí Bohyně Arthy ze zimního spánku zpět k bdělosti. Jeho mohutná postava obcházela oheň v pomalých, rozvážných kruzích, hůl co chvíli udeřila do země a s každým zaduněním Průvodce silněji a silněji zakřičel jedno z mnoha jmen, kterými lidé Medvědí Bohyni nazývají. Společnost, stojící v kruhu, se přidávala zpěvem chantů. Zpěv, buben, strunné nástroje a klapání dřívek se mísili s voláním Průvodce, vytvářeli propletenou a složitou zvukovou krajku a jako vůně ranní kávy ke spáčovi se sladce plížili do doupěte Medvědí Bohyně, do jejích slechů, aby nakonec dosáhli velkého, divokého srdce a přiměli je k touze po životě, po Jaru a po probuzení. A tak se i stalo.

Artha se vynořila ze svého doupěte, mocně zafuněla, aby odehnala zbytky spánku ze své srsti a promluvila ke všem přítomným laskavým a mocným hlasem. Bohyně děkovala za probuzení na sklonku nových květů, nové zeleně a života. Pronesla věštbu, v níž slíbila brzké vyčerpání sil Zimy a příchod šťavnatosti zeleného Jara. Měsíc vystoupil ze za mraků, postříbřil krajinu kolem a rozhodil drobné diamanty záblesků do její srsti. Oheň praskal a tančil v plamenně hypnotickém pohybu. Pak Medvědí Bohyně Artha pozvala všechny z těch, kdo se shromáždili kolem jejího doupěte, a kteří si žádali její podpory, její síly, aby k ní osoba po osobě přistoupili a nabídla jim Medvědího mléka k napití. Jarního mléka, silného novými přísliby a možnostmi. Jeden za druhým přistupovali ti, kdo si žádali pomoci od Medvědí Bohyně, vyslovili své přání, vyslechly si její slova a pak přijali několik doušků Medvědího mléka.

Když už nebylo nikoho, kdo by žádal podporu, Medvědí Bohyně a Průvodce, naplněný silou Rohatého Boha, požehnali ve svornosti koláče a medovinu. Rituální společnost si předávala tyto požehnané dary, každá jedna osoba je přijímala a s nimi se otevírala nové etapě života, slibu příchodu Jara od obou božstev. Byly pronášeny díky, zdravice a přípitky osobám, silám, patronům a předkům, až společnost umlkla ve svorném a přátelském tichu. Pak požádal Průvodce, bok po boku s Medvědí Bohyní, zástupce čtyř elementů, čtyř světových stran, o projevení díků a vděčnosti za jejich podporu Imbolcovému rituálu. Poté, co zástupci domluvili a celá společnost vyjádřila vděk Strážcům, zástupci nabídli ohni svitky, které symbolizovaly jejich spojení a příslušnost k danému elementu. Rituál letošního Imbolcu uzavřel Průvodce, který poděkoval Medvědí Bohyni za její požehnání a Rohatému Bohu za sílu k prolomení zimního spánku Arthy, aby mohla s konečnou platností přinést Jaro do krajiny, myslí a srdcí.

Jak už to bývá po silném rituálu zvykem, společnost ještě setrvala pohromadě kolem ohně, zaznělo několik písní, smích a polohlasně sdělované dojmy. Lidé přistupovali ke svým společníkům, ať už starým známým nebo novým tvářím a pod stříbrným svitem měsíce pili a jedli a objímali se, a když oheň strávil většinu dřeva a čas postoupil na své nekonečné cestě, rozloučili se a zmizeli ve tmě.

Co mohu nyní, na konci svého vyprávění, říct o letošním Imbolcovém rituálu? Byl zvláštní. Byl jedinečný a osobitý a inspirativní a nabíjející. Byl také objevný, při vzpomínce na přípravnou část a mrazivý (z mého pohledu alespoň pro většinu společnosti), když Zima přísně shlédla na naše konání a tiše rezignovala v chladném nesouhlasu, který nás ovšem nedokázal nijak odradit.

Probudili jsme Medvědí Bohyni.

Přichází Jaro.

Print Friendly