Pohanská hudba

Datum 29.6.2016

Antonio Fjørngorn Jankových, Monika Otmílie Kašparová, Taliesi Tanya Ratajová

Jak už sám název napovídá, pohanská hudba nachází inspiraci v předkřesťanských dobách, kdy se po celé Evropě, ale i jinde na světě vzývali pohanští bozi, docházelo k rozkvětu animistických náboženství, konaly se různé rituály, jejichž nedílnou součástí byla hudba. Z historického pohledu o tehdejší hudbě mnoho nevíme, poněvadž se v podstatě nic nezachovalo. Pohanská hudba tedy nemůže být brána jako hudba z pohanských časů, avšak jako hudba, která vznikla ve 20. století. Jedná se o hudbu, která je ve své podstatě buď novodobou představou o tom, jak mohla tehdejší hudba znít, nebo hudebníci berou z těchto dob inspiraci pro svou tvorbu.

Existují 2 proudy pohanské hudby. Jeden proud se snaží co nejvíce stavět na historické autentičnosti, používat podobné či stejné nástroje, které mohly být používány i při reálných pohanských obřadech. Vedle tohoto proudu existuje druhý proud skládající se z mnoha žánrů, které už se nesnaží o rekonstrukci tehdejší hudby, ale pro které jsou společné určité stejné rysy. Hudba v těchto žánrech vychází především z velké úcty k předkům, pohanským náboženstvím, k přírodě, historii pohanských kmenů, mytologii pohanů, k folklóru a tradicím, které se v určité podobě zachovaly z předkřesťanských dob. Pohanská hudba nezná geografických hranic a vzniká v různých podobách po celém světě. Nezáleží, jestli jsou předlohou pro její vznik Slované, Keltové, vikingové či mongolští nájezdníci.

Umělci z tohoto odvětví se dělí na 2 kategorie: První kategorie umělců čerpá inspiraci ze starých pohanských náboženství a je důležité, že sami jsou praktikujícími pohany, kteří hudbou manifestují svoji víru. Do druhé kategorie můžeme zařadit umělce, kteří neuctívají pohanská božstva, nepraktikují rituály, ale pouze čerpají náměty pro své písně z historických událostí, mytologie a literárních děl, jako je Kalevala, Edda, staroseverské ságy, eposy, legendy a další zdroje, které jsou spojeny s pohanstvím. Jelikož ne všichni pohané se veřejně chlubí svou vírou, je poměrně těžké určit, zdali ten či onen umělec patří do první či druhé kategorie. Pro některé pohany je toto podstatný fakt, pro jiné jsou důležité texty či melodie. Každý má možnost volby, jakou hudbou se nechá inspirovat, tudíž záleží zejména na osobním vkusu. Některé oslovuje více metalová hudba, jiní preferují raději novopohanský folk (neo pagan folk) a další upřednostňují již zmiňované snahy o přímou rekonstrukci historické hudby. Škála stylů je obrovská – od rocku a metalu, přes  folk, neofolk a neo pagan folk, rituální hudbu, world music, new age, lidovou hudbu až třeba po ambient.

Nejpodstatnějším atributem pohanské hudby je myšlenka, kterou se snaží umělci posluchačům předat. To může být jak prostřednictvím samotných textů, tak melodií zejména v případě rituální hudby, která tak může sloužit jako prostředek k většímu prožitku při provádění obřadů, k meditaci či ke komunikaci s bohy, přírodními duchy, předky atd.

Folk metal

Folk metal je hudební styl kombinující metal a lidovou hudbu. Velmi zjednodušeně řečeno se na pódiu vedle klasických metalových nástrojů objevují nástroje typické spíše pro tradiční lidovou hudbu, jako jsou například housle, dudy, píšťaly, flétny, brumle, harmonika, šalmaj, nyckelharpha, niněra a další. Obsahuje mnoho subžánrů: Viking, Pirate, Celtic, Slavic, Pagan, Oriental metal, atd.

Folk metal je žánrem, který se vyskytuje po celém světě, rozdíl je akorát v textové inspiraci umělců. Takže se můžete setkat s texty o samurajích, kočovných nájezdnících, vikinzích, Keltech, pirátech, Incích, Aztécích a jiných kulturách. Ovšem to není jediná inspirace Folk metalu. Texty písní se mohou týkat přírody, návratu k rodné víře, válčení, hodování, opovrhování křesťanstvím či například mytologických bytostí, jako jsou trollové, víly, huldry, skřítci atd. Co se týče vokálu, tak je pro Folk metal typický blackový, čistý či death metalový a v některých případech i hrdelní zpěv.

Za zakladatele folk metalu se považují britští Skyclad se svým debutem The Wayward Sons of Mother Earth. Jako další průkopníky tohoto stylu bych označil maďarské Echo of Dalriada, později přejmenované na Dalriada a jedním z prvních průkopníků byl i finský zpěvák Jonne Järvelä, který nejprve založil projekt Shamaani Duo, později přejmenovaný na Shaman. Název byl změněn ještě jednou a do širšího povědomí fanoušků se tak dostává kapela s názvem Korpiklaani. Jonne je známý tím, že do své hudby vnáší elementy finské polky (tzv. humppy) ale i tradiční sámské hudby tzv. joiku. Dalriada se nechala inspirovat místním folklórem a jejich tvorbu je možné charakterizovat jako mix lidové písně a metalu. V metalu inspirovaném Kelty jsou nejznámější pravděpodobně švýcarští Eluveitie a irští Cruachan, v slovanském metalu je známá hlavně kapela Arkona a v našich končinách například Žrec, styl zvaný pirátský metal proslavili skotští Alestorm. Co se týče orientálního metalu tak nejznámější jsou pravděpodobně Tengger Cavalry či Nine Treasures a ve Finsku kapela inspirovaná japonskými samuraji Whispered.

35927_441660270349_1085683_n

Zdroj: korpiklaani.com

Další příklady folk metalových kapel:

Viking metal

Hudební styl Viking metal je zahrnován pod širší pojem Folk metal, ačkoliv pro Viking metal nemusí a častokrát nejsou typické lidové nástroje. Pokud se zaměříme na hudební historii, je potřeba říci, že Viking metal nebyl prvním stylem, který čerpal náměty k písním ze severské pohanské mytologie a tradice. V textech písní se inspirace Vikingy a severskou mytologií objevuje mnohem dříve. Viking metal především vychází z dřívějšího hard rocku a heavy metalu v podání  Manowar, Led Zeppelin a dalších kapel. Samotný Viking metal se zrodil ve Švédsku v pozdních 80. letech kdy black metalová kapela Bathory v podstatě změnila svou hudební inspiraci původně zaměřenou na satanismus a vytvořila nový styl vycházející z úcty ke svým předkům, k jejich mytologii a tradicím. Je tedy možné říci, že tzv. Viking metal se zrodil z black metalu a v počátcích s ním byl velmi provázán, protože pro oba styly je společný protest proti křesťanství.

První vikingmetalové skladby se objevují na albu Blood Fire Death, vydaném v roce 1988; „A Fine Day to Die“ a „Blood Fire Death“. Následovaly další alba, z nichž jako typický příklad Viking metalu je považováno jejich album Hammerheart, které je cele inspirováno Vikingy. Kapela Bathory se taktéž nechala inspirovat Wagnerovými operami. Následovaly další kapely, které začaly hrát tento styl. V Norsku se krátce po Bathory specializují na tento styl kapely Enslaved, Helheim, Einherjer a další.

Pojem Viking metal v dnešní době už není doménou pouze black metalu. Prosazuje se taktéž melodický death metal a dnešní komerční ikonou pro fanoušky poslouchající tento styl jsou Amon Amarth a Ensiferum. Ovšem jako Viking metal můžeme označit i kapely zpívající čistým vokálem. Typickým příkladem je kapela z Faerských ostrovů Týr. Ačkoliv původní Viking metal byl záležitostí ryze vycházející z black metalu, v současnosti už ta hranice není tak ostrá, proto se můžeme v současnosti setkat i s tím, že nám někdo řekne, že Manowar či heavymetaloví Rebellion jsou taktéž Viking metal. V moderním pojetí je termínem Viking metal označována metalová hudba nacházející textovou inspiraci v historii Vikingů a v severské mytologii.

Další příklady viking metalových kapel:

Pohanský folk

alive-536f0787042bc

Zdroj: www.worldofomnia.com

Už z názvu je jasné, že půjde o folkovou hudbu vycházející z pohanských kořenů. Každá kapela má svůj specifický styl, inspiraci a přesvědčení. Wardruna proslavená seriálem Vikings a jí podobné kapely jako Heilung, Leidungr, PaleoWolf či Drusuna jsou specializované na temnou rituální hudbu a využívají hlavně bubnů, přírodních zvuků, jako je zurčení vody, praskání ohně, troubení rohů, rachot kostí, hrdelního zpěvu, šepotu a starodávných nástrojů jako je kravik lyra a tagelharfa… Představují první směr pohanského folku. Druhý směr pohanského folku neklade tak velký důraz na to, aby jejich hudba vyzněla jako jakýsi posvátný přírodní rituál a celkově má pozitivnější náboj s tím, že se opět uplatňuje velké množství nástrojů jako například harfa, digeridoo, brumle,píšťaly, dudy, nyckelharfa a další. Mezi nejvýznamnější představitele druhého proudu patří kapely Omnia a Faun.

Latinský překlad slova Omnia je všechno a vystihuje tak i různorodost stylů a různorodost inspirace pro jejich tvorbu. Byli první, kteří definovali a založili tento žánr. Sami ho definují jako “původní tradiční hudbu souznějící s přírodou”. Jejich tvorba není stylově vyhraněná, takže se můžeme setkat i s různými styly od rapu, balkánské hudby, rocku až po blues. Jejich inspirace je rovněž široká: od Edgara Allana Poa, přes vlivy starověkého Řecka, Říma, pohanské mytologie až po nespokojenost s destrukcí přírody. Nebojí se říct, co jim vadí. V textech opěvují přírodu, odsuzují nadnárodní společnosti, které vykořisťují ty slabší, a projevují lásku k fauně, flóře a pohanství.

Druhou významnou kapelou druhého směru pagan folku je německá kapela Faun. Jejich styl je originální a nesnaží se kopírovat Omnii a je u nich více patrný vliv středověké hudby. Pro Faun jsou typické pomalejší balady. Celkově působí hudba Faun klidněji, ale najdou se taktéž rychlejší písně jako například Walpurgis Nacht nebo třeba Satyros, Tanz mit mir a další. Stejně jako Omnia zpívají v různých jazycích německy, latinsky, řecky a skandinávskými jazyky. Používají harfu, švédskou nyckelharphu, niněru, dudy, citeru, flétny a mnoho dalších.

Největší popularitu má druhý směr pohanského folku především v Holandsku, odkud pochází nejvíce kapel hrající tento styl včetně samotné Omnie, dále v Německu, Belgii a Francii. Další kapely se víceméně nechávají inspirovat Wardrunou, Omnií či Fauny ale pro některé je taktéž typický výrazný příklon k world music, ethnu či orientálním vlivům. Například španělští Cuelébre úspěšně míchají první i druhý směr pohanského folku, a i když je jejich hudba rychlejší, přesto působí mysticky a rituálně.

Mezi další představitele pohanského folku patří například kapely:

Písničkáři a písničkářky:

Severský folk

Do tohohle stylu řadím převážně všechny kapely, které jsou inspirovány hlavně místním folklórem a ten tvoří hlavní základnu tvorby těchto kapel. Někdo může namítnout, jaký je tedy rozdíl mezi severským folkem a pagan folkem? Ta hranice je velmi tenká, ale severský folk se drží striktně národních tradic a nepoužívá jiné nástroje než ty tradiční, jako jsou například Hardingerovi housle či nyckelharpa. Hojně vychází z tradicionálů jako například Ólavur Riddararós, Sinklars Visa, Mellom Bakkar og Berg, Herr Mannelig, Rolandskvadet a častokrát mísí tradiční hudbu s rockem nebo elektronickými prvky. Jelikož je severská tradice spjatá s pohanstvím, je pro tyto kapely přirozené hledat inspiraci k novým písním v severské mytologii, v historických událostech atd. Jak moc jsou či nejsou praktikující pohani, se nedovíme, každopádně odkaz předků je evidentní. Mezi průkopníky v tomto žánru patří švédsko-finská Hednigarna založená roku 1987. Slovo Hednigarna znamená v překladu ze švédštiny pohani, takže vliv pohanství je na severu stále ještě silný. Další stálicí je už od roku 1990 i švédská Garmarna.

Mezi další kapely, které hrají nebo hrály tento styl, patří:

World music

Tento hůře definovatelný žánr a termín dnes označovaný i pojmem crossover byl popularizován v 80. let, kdy se zvýšil zájem o duchovní směry jižní Asie, zejména pak Indie a Tibetu. Termínem world music můžeme souborně označit hudbu vycházející z určité etnické tradice (v oněch osmdesátých letech tím byla myšlena zejména veškerá tradice nezápadní), která však na rozdíl od hudby lidové – folklórní tuto tradici nekopíruje, nýbrž se jí pouze inspiruje a přibližuje tradiční melodie a nástroje k současnosti. Mezi typicky užívanými nástroji najdeme širokou škálu drnkacích i úderných strunných nástrojů, od tradičních až po ryze moderní jako například elektrické kytary. Výjimkou nebývají ani nástroje dechové, klávesy či perkuse a často se setkáme i s využitím syntezátorů.

Hudebník Alan Stivell úspěšně propojuje základy world music s folkem i rockem. V roce 1972 tak dokázal na albu Renaissance of the Celtic Harp, z jehož názvu si můžeme jasně odvodit autorovu inspiraci v keltské muzice.

Jako jednoho z nejvýznamnějších představitelů je nutno uvést britského kytaristu a multiinstrumentalistu Mika Oldfielda. Jeho album Ommadawn z roku 1986 je silně inspirováno keltskou tradicí a můžeme na něm zaslechnout i irské „národní“ dudy uilleann pipe. Vynechat nesmíme ani Loreenu McKennitt – skladby této kanadské umělkyně irsko/skotského původu jsou ovlivněny nejen Kelty, ale i hudbou Středního východu. Milovníkům severské tradice by nemělo uniknout uskupení Gjallarhorn kombinující švédskou a finskou (nejen hudební) tradici. V jejich tvorbě nalezneme i ozvěny hudby středověké Skandinávie či islandský rímur. A hovoříme-li již o Finsku, byť není ugrofinská tradice nám Čechům příliš blízká, nelze se nezmínit o kultovním uskupení Värttiina. Tento sextet tvořený třemi výraznými vokalistkami a třemi doprovodnými muzikanty se nese v tónech jazzu a world music, přičemž se odkazuje na lidové prostřední Karélie nejen užitím tamního dialektu, nechybí ani typický finský nástroj kantele. Jejich páté studiové album Aitara bylo dle Americké asociace nezávislé hudby označeno za nejlepší album world music.

Další příklady world music kapel:

New age a relaxační hudba

Stejně jako world music, i pojem New-age je širokospektrálním výrazem. Zde se však nejedná pouze o hudební žánr, nýbrž zejména o životní filozofii a celé hnutí založené na duchovní očistě s odkazy na spojení člověka s přírodou a všudypřítomný okultismus všeho druhu. Cílem takové hudby je především navodit relaxační pocity, je to muzika vhodná pro odbourání každodenního stresu i k meditaci. Setkáme se s běžně známými hudebními nástroji, využitím elektronických prvků (zejména syntezátory), ale i s běžnými zvuky přírody či právě tradičními lidovými nástroji (např. sitar, cimbály, tampara či cabassa), díky čemuž bývá žánr často těžce rozlišitelný od výše zmíněného world music.

Zaslouženou královnou žánru je irská zpěvačka a skladatelka vystupující pod jménem Enya, také ovlivněná keltskou tradicí. Jedním z jejích prvních angažmá byla hudba k dokumentárnímu seriálu BBC The Celts, kde zazní dudy i irská flétna. Použité skladby se posléze objevily na jejím prvním studiovém albu nesoucím její jméno. Vrchol své popularity zažila Enya na přelomu tisíciletí, kdy její písně doplněné o texty „dvorní“ textařky Romy Ryan vysílala i masově zaměřená rádia. Zejména pak singl Orinoco Flow, ale i hudba k zfilmované fantasy trilogii Pán Prstenů dostal Enyu do povědomí široké veřejnosti.

Na internetu a youtube můžete jinak nalézt mnoho hodin relaxační hudby ze všech pohanských kulturních prostředí, díky kterým můžete lépe odbourávat stres anebo navozovat náladu před domácím rituálem.

Pagan rock

Ale zpět k o něco tvrdší muzice. Pojem Pagan rock se poprvé objevil v sedmdesátých letech v San Franciscu a o dekádu později také v Británii. Někdy jej pro svou hudbu textově inspirovanou v pohanství užívají samotní muzikanti-pohané (např. skupina Inkubus Sukkubus) či jím bývají pro své texty označeny i ty kapely, které se samy k pohanství nehlásí, výjimečně kdy někteří muzikanti sami pohané jsou, avšak tato skutečnost není jakkoliv zdůrazněna v jejich tvorbě (steampunkoví Abney Park). Právě zmíněné Inkubus Sukkubus, můžeme označit za typické představitele žánru, jemuž zůstali věrní od svého prvního alba Beltaine až dodnes, a zároveň jsou důležitou kapelou pro britskou scénu gothic v devadesátých letech. Natascha Scharfová ve své knize Worldwide Gothic. A Chronicle of a Tribe (česky Kronika: Gotický svět, 2012, VOLVOX GLOBATOR, Praha) zmiňuje výpověď jednoho z důležitých členů Pohanské federace – Marka Rimmela, který na tržnici objevil kazetu skupiny Children of the Moon. Zanedlouho zjistil, že si změnili jméno právě na Inkubus Sukkubus a rozhodl se představit je tamější goth scéně. Sám se nechal slyšet, že v londýnském klubu Simelight potkával na koncertech stejné lidi, kteří navštěvovali i pohanské akce.

Podobnou kapelou spojenou s gothiky i pohany jsou Dead Can Dance, ovlivnění gaelským (keltským) folkem, ale i středovýchodními mantrami.

Další příklady pagan rockových kapel:

Klasická hudba

A možná to některé čtenáře překvapí, ale odkazy na pohanství bychom našli i v klasické hudbě. Když byla v roce 1913 uvedena premiéra baletu Svěcení jara (v originálu Vesna svjaščenja) ruského skladatele Igora Stravinského, návštěvníci se kvůli novátorským prvkům ve skladbě doslova poprali přímo v pařížském divadle. Balet je inspirován oslavami jara, součástí příběhu je výběr a příprava obětiny v podobě lidského života a následný tanec oběti. Avšak pro takovéto ozvěny pohanství nemusíme jezdit ani do Ruska, stejně dobře je najdeme i v kantátě Otvírání studánek z roku 1955 od českého skladatele Bohuslava Martinů, který mimo jiné zpracoval i řecké mýty v opeře Ariadna či dokonce mytologii sumerskou v baletu Istar.

Další příklady klasické hudby:

  • Zdeněk Fibich – Pád Arkuna youtube wiki
  • Antonín Dvořák – Rusalka, Slovanské tance
  • Richard Wagner – Prsten Nibelungův
  • Antonio Vivaldi – Čtvero ročních období

Sbírky pohanské hudby

Jelikož se začínají formovat i první společné sbírky pohanských písní, tak je potřeba zde zmínit projekt:

Soundtracky

Česká republika

10683527_1693881874215842_5144602133617430279_o

Foto: Taliesi

U nás je možné nalézt několik zajímavých již rozjetých nebo začínajících kapel a projektů a to buď s pohanskou tématikou, nebo přímo z pohanského komunity.

Další kapely oblíbené mezi pohany

Tyto kapely nemají pohanské písně, ale za to jsou spojené širším rádiem pohanského vyjádření a rádi na tyto kapely vyrážíme.

Keltské

 Další

 

Ať už se vám líbí jakékoliv žánry pohanského vyjádření, přejeme všem krásný poslech a hodně síly a inspirace na vaší pohanské cestě.

Print Friendly, PDF & EmailPrint Friendly
Rubrika Pohanská hudba, Pohanství u nás a ve světě, Základy pohanství

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

12 − 8 =

Vyhledat
Info
Přihlaste se k odběru:
Také nás naleznete:
Zajímá vás:
Asatru Bardská gilda beltain bmwc Bohové a Bohyně Bylinky pro léčení i rituál České pohanství ČPS Druidství eklektické pohanství fanatismus Gerald Gardner historie Identita Pohana Imbolc Keltové knihy kolo roku Lughnasadh meditace Mystéria Názor Pohané Zemi Pohanská hudba pohanská tvorba Pohanské stopy Pohanský kotlík Pohanství jako životní styl pohanství pro pokročilé Povídky Praxe přechodové rituály Přednášky Příroda Recenze Recepty Rituály Rozhovory Samhain Slované Slunovratová zpráva Wicca Workshopy základy pohanství ženská mystéria