Smrt je pro pohany výzvou k životu

Josef Petr

Přichází nejtemnější a nejsychravější část roku, kdy se vítr zlověstně prohání holými korunami stromů a slunce schované pod těžkou šedou dekou nemá na lidi vůbec náladu. Vzduchem se nese vlhká studená vůně bahna a krákání vran kroužících nad poli zvěstuje příchod zimy. Většina z nás slaví svátek Samhain. Svátek smrti a předků, kdy je náš svět nejblíže tomu druhému, kam odcházejí duše zemřelých. Je to období pro zastavení, přemýšlení a meditaci. Příležitost pro naší vlastní malou smrt ve zběsilém tempu dní, které rámují náš život.V této krátké úvaze bych se i já rád na chvíli zastavil a popřemýšlel o tom, jaký význam má v pohanství smrt a jaký přínos může mít náš přístup k umírání a konečnosti pro dnešní společnost.

DSCN6295

Svátek smrti je jeden z pohanských svátků, který vydržel i v dnešním kalendáři – u nás jako svátek dušiček, svátek zemřelých. Pokud se na začátku listopadu projdete kolem některého ze hřbitovů, budete patrně svědky velkolepého ohnivého moře svíček zapálených na památku přátel a příbuzných, kteří již opustili náš svět a odešli do světa jiného, který si jen stěží umíme představit. Ten pohled mě vždy naplní velikou nadějí a pokorou. Na mrtvé se ani dnes nezapomíná.

Přesto však dnešní společnost vnímá smrt poněkud jinak. Svátek dušiček jako by sám o sobě symbolizoval všudypřítomný strach. Jeden den v roce zapálíme babičce na hrobu svíčku, krátce se pokloníme a rychle pryč. Smrt je vnímána jako něco nepříjemného. Něco, o čem se nemluví, protože by to zkazilo všechnu zábavu. Smrt je takový Lord Voldemort naší západní sekulární společnosti.

Nemám ve zvyku kritizovat naší kulturu, protože si velmi vážím hodnot, na kterých je postavena, i vědění, které dokázala rozvinout. Tohle je ovšem jeden z případů, kdy je kritika opravdu na místě. Náš život jako by byl honbou za zážitky. Bojíme se každé chvíle, kdy se můžeme zastavit, vrátit sami k sobě a spatřit tu obrovskou hloubku života a smrti. A nejde pouze o individuální preference. I já jako pohan a velmi duchovně založený člověk ten tlak cítím a velmi často se mu podřizuji, protože nechci jít proti proudu.

Jedním příkladem za všechny může být vánoční hysterie, která se rozpoutá v každém větším městě třeba už měsíc před dušičkami. V záři neonů se snažíme všudypřítomnou tmu zahnat myšlenkami na světlo. Myslíme na příbuzné a přátele. Na to, čím jim letos zase uděláme radost. Hlavně nemyslet na sebe. Ne nadarmo slaví pohané Samhain jako konec a začátek roku. Je to právě kvůli tomu, že je to období, kdy bychom se měli vrátit ke svým myšlenkám a k hlubinám vlastního nitra. Vstřebat svou minulost, abychom udělali prostor budoucnosti.

Smrt nemusíme chápat pouze fyzicky a fatálně, ale také jako symbol. Všechno má svůj konec, jinak by nemohly přijít nové začátky. A tak musí skončit nejen každý život, ale také každý zážitek, každý vztah, každé dětství… k vědomí a přijetí této konečnosti je pak potřeba určitá osobnostní zralost, protože každý velký konec v životě znamená přechod, za kterým začínáme žít něco dalšího a to staré musíme pustit dál. Dnes má mnoho lidí s přijetím této konečnosti věcí problém. Chtěli bychom být navždycky krásní a mladí, jako vystřižení z nějakého hudebního klipu na YouTube nebo módního časopisu. Hlavně žádné závazky, žádnou zodpovědnost. Nosíme si v hlavách neukončené vztahy a zážitky a chceme další a další. Semináře osobnostního rozvoje se plní stále stejnými lidmi, kteří už podesáté řeší ty samé problémy. A to všechno, protože se neumíme vypořádat se smrtí a konečností věcí. Nechceme přijmout minulé, abychom mohli rozvinout budoucí. Věřte mi, že jako mladý člověk o tom něco vím.

Konec je přirozenou součástí bytí. Pro nás, kteří žijeme život až na dřeň je to někdy těžké přijmout, ale pokud má svět svůj příběh, každý okamžik, který zažijeme, trvá věčně. Vědomí smrti pro nás tedy může být velikou výzvou k životu. A to je poselství, které pohanské prošlapávání starých stezek může dnešní společnosti přinést.

10 tipů pro období Samhainu:

  1. Vyražte jen s několika blízkými přáteli na chalupu v horách. Zapalte oheň v kamnech a svíčky, otevřete láhev vína, vzpomínejte a vyprávějte příběhy. O živých i mrtvých.
  2. Nenechte se odradit počasím a choďte často ven. Klidně i po městě, do parku, na hřbitov. Nechte ostatní, ať se doma trápí podzimní depresí a objevujte krásu tmy a samoty.
  3. Věnujte čas čtení a psaní. Období Samhainu je ideální pro hloubavé a přemýšlivé povahy.
  4. Neplánujte a nezačínejte nic nového. Buďte sami v sobě a nemyslete na budoucnost. Čím hlouběji do sebe se dostanete, tím větší gejzír nápadů a podnětů vás zaplaví po zimním slunovratu.
  5. Nezabředněte ani v nostalgických vzpomínkách na minulost. Pokud máte možnost být sami se sebou, buďte duší v přítomnosti.
  6. Vyhněte se Vánočnímu šílenství. Raději si přečtěte tenhle článek od Vivianne Crowley
  7. Meditujte.
  8. Udělejte doma malý oltář předkům. Mrtvým i živým. Poděkujte jim za to, že tu můžete být.
  9. Poděkujte také duchům přírody. Nemusíte dělat honosné rituály. Starý chléb, mrkev a jablka pro lesní zvěř docela postačí.
  10. A konečně, vyražte na Bardský víkend věnovaný předkům a tradicím. 5.- 7.12. 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek