Rituál: Na rok a den

Aneb ohlédnutí za pohanskou svatbou

Myšák a Vlk

Když si necháte ušít kabát dle svých představ, můžete jej sice půjčit kamarádovi, kterému se zalíbila jeho barva, ale ten se v něm nemusí cítit zrovna dvakrát dobře, protože je ušit z materiálu, který mu není zcela příjemný. A tak je to i s tímto článkem, který je mnohem více o konkrétním prožitku než o struktuře svatebního rituálu.

Ve chvíli, kdy se zamýšlíme nad tím, co pro sebe můžeme udělat, abychom se cítili dobře, volíme často z možností, které s sebou přinášejí prožitek čehosi blízkého. Právě proto jsme se rozhodli jít cestou našich prapředků a zvolili sňatek na rok a den.

Samotnému dni „D“ předcházelo několik měsíců předsvatebních příprav, na kterých se podíleli někteří z vás, za což vám patří náš velký dík. Za intenzivní podpory a zájmu přátel, jsme se koncem března všichni sešli ve Sloupu v Čechách. Po té, co dorazili poslední hosté, přišel čas předsvatebních rituálů, které probíhaly odděleně. Zatímco muži vyrazili na výpravu noční přírodou, ženy zůstaly v budově.

Vlk (ženich): „Vydali jsme za doprovodu bubnů do noci. Měsíc zářil a nikdo krom Airise nevěděl, kam máme namířeno. Za posledním stavením jsme se ponořili do noční krajiny. Cestou podél skal jsme se za zpěvu blízké řeky dostali až k převisu, který volně přecházel do malé jeskyně s ledovými krápníky až k zemi. Proběhl krátký rituál vzývání, po kterém jsem byl ponechán o samotě a rozjímal. Po návratu k ostatním, jsme společně trávili čas u ohně a po několika hodinách vyrazili zvesela zpět k chatě.“

Oltář, Foto: Majký Č.P.S

Oltář, Foto: Majký Č.P.S

Myšák (nevěsta): „Předsvatební rituál byl velmi osobní. Myslím, že právě díky tomu, jak ho Zuzka pojala, jsem se dokázala oprostit od starostí všedních dnů a naladit se na vše, k čemu mělo následujícího dne dojít. Měla jsem možnost mluvit o věcech, které jsou pro mne ve vztahu důležité a uvědomit si, co mne naopak od partnera a našich společných tužeb oddaluje. Troufám si říct, že jsem ze sebe shodila vše, co již nepotřebuji a získala navíc laskavou duchovní podporu, z které čerpám ještě dnes. Velmi silným prožitkem pro mne pak byla konstelace ideální ženské podpory. Láskyplně hřejivá energie proudící od samotné matky země skrze všechny zastoupené ženské předky mého rodu.“

Ať jsme během večera prožili cokoliv, pomohlo nám to dosáhnout vnitřního klidu a uvolnit vše, co bylo třeba. Počasí se během víkendu k našim plánům sice nejprve stavělo dost vrtkavě, ale nakonec nás překvapilo a ukázalo vlídnější tvář (i když si myslíme, že horliví přímluvci za příjemné počasí se pěkně zapotili). Svatebnímu rituálu předcházel briefing a krátký prostorový nácvik se snoubenci. Chvíli po té jsme se rozdělili a setkali se až na místě rituálu, který se odehrál kolem poledního mezi remízky. Skupina žen a mužů odešla z chaty odděleně. Cesta vedla polem a mezi lesíky. Mrzlo, ale slunce příjemně hřálo. Chvíle čekání. Pak již krajinou zazněl silný zvuk rohu. Obě skupiny si vykročily vstříc za doprovodu bubnů a zpěvu „We all come from the Goddess/Sun God“.

A co nám bylo dopřáno vyjádřit a prožít?

Mašle, Foto: Majký Č.P.S.

Mašle, Foto: Majký Č.P.S.

Vlk (ženich): „Děkovali jsme zemi za to, že nám dala život a přivedla nás k sobě.“

Myšák (nevěsta): „Darovali jsme zemi chléb, který jsme společně upekli.“

Vlk (ženich): „Zasadili jsme jablečná jadérka, jako symbol růstu a radosti z našeho vztahu.“ Myšák (nevěsta): „Dostali jsme požehnání od matky země, do kterého byli zapojeni všichni zúčastnění. Byl to uzemňující i povznášející zároveň.“

Vlk (ženich): „Vyznali jsme před ostatními to, co jeden k druhému cítíme a proč s ním chceme být.“

Myšák (nevěsta): „Předali jsme si ručně vyrobené dary, které pro nás mají větší význam, než prsteny.“ Po té přišel čas na polibek a spršku obilí, které jsme z vlasů vyklepávali snad ještě druhý den.

Myšák (nevěsta): „Velmi se mi líbil moment před přijetím prvního novomanželského nápoje a pokrmu, kdy k nám druidka s druidem pronesli následující slova: Ať svazek trvá, dokud láska trvá.“

Vlk (ženich): „Na samotný závěr rituálu se ukázalo, jak začala pracovat přítomná energie tohoto místa. Lidé ztráceli některé ze svých věcí a s vypětím sil všech hledajících je znovu nacházeli. Ukončení rituálu s vyjádřením díků jsem proto vnímal mnohem intenzivněji, než jindy.“

Rituál byl ukončen a s návratem do chaty propuklo bujaré veselí, kterého se každý účastnil po svém. Mnoho z nás odpočívalo, jiní se rozhodli zahrát si na lukostřelce při střelbě cvičnými šípy, což doslova vypadalo jako hra na „tref se do svého pohana“. Vzhledem k tomu, že popis večerní zábavy by vydal dost dobře na samostatný článek, dobrovolně se této radosti vzdáváme. Řada z věcí by tak jako tak byla pro čtenáře bez konkrétního prožitku těžko uchopitelná.

Co říct závěrem?

Přesvědčili jsme se na vlastní kůži o tom, že můžeme svatební den prožít dle vlastních představ. V laskavém objetí přírody, s kořeny hluboce zapuštěnými do země, bez zbytečného tlaku času, který nás popohání kamkoliv, kde ještě nechceme být. Pravda, před očima státu nám k právní platnosti manželství ještě něco málo chybí. Ale to už je na uvážení každého z nás, zda pro sebe potřebuje onen zanedbatelný kousek papíru jako důkaz své lásky k druhému.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek