Prožít Lughnasad v Nasavrkách

Dan Hron

Co mě na Lughnasad přilákalo? Můžete třikrát hádat. Přeci kapela, která rýmuje v Asonancích a band, který hraje Navostro! Já jsem naostro nejel, spíše naslepo, s předtuchou, že se ke mě někdo přidruží.

A tak se taky stalo. Na zastávce postával Airis a nudil se. Chvíli jsme se oťukávali a pak si padli do oka. A tehdy pro mě začal svátek Lughnasad.

Nebylo to moje poprvé: minulý rok jsem na tutéž akci zajel doprovodit spřízněnou duši z Británie. Byla udivená, jak moc my Češi své kořeny prožíváme. Tehdy to byla pro mě povrchní ochutnávka, zato letos jsem do Lughnasadu skočil přímo po hlavě a byly to pravé žně.

Část první: „Program si užiju sám!“

Pohan je tvor společenský. O tom mě přesvědčil Airis, kdy už se po patřičném oťukání a pivním uzemnění v autobusu hrály drinking songs. Dojeli jsme doprostřed koncertu Asonance (moje láska z dětství) a pořádně zapogovali při Vintage Wine (trash folk). Na nebi se skvěl modrý úplněk  – anomálie, kdy úplněk nastane dvakrát v jednom „kalendářním měsíci“. Prý vhodné období k životním změnám.

Lepšího světlonoše si na cestu nešlo přát – a tak se šlo, po nedlouhém přemlouvání, koupat do zatopeného lomu. Pohanské koupání je nahaté koupání.

Čistá voda bývá studená a mám dojem, že jsem si měl před koupáním dát více medoviny. Naštěstí na břehu stála podpůrná družina a vesele zahřívala příchozí. A spánek byl pod širým nebem a po večerní koupeli čistý jako následující ráno, a také tak rychle uběhl.

Část druhá: wyda, wyda!

Jel jsem na Lughnasad se skromným cílem na sobotu – stihnout co se dá!

Hned zrána jsem se zapojil do početné skupiny zájemců o novodobé druidské učení, které se říká wyda a laikovi bych ji popsal jako keltskou variantu jógy. (I když to funguje docela jinak). V programu nám vyhradili necelé dvě hodiny.

Louka, stébla pod bosýma nohama a před námi alchymista a druid Lunwer.

Lidé zaujímají pozice.

Skenujeme si vitální, emocionální a mentální centra. Necháme si páteří prorůst strom. Vypouštíme negativní myšlenky do země. Pro neznalého vypadáme jako šílenci, pro zasvěceného je to požehnání.

Lunwer prokládá přednášku ukázkami z praxe a historkami, co na to říkali jeho žáci a jak se k tomu vyjádřila jeho babička: „Víra hory přenáší.“ A měla pravdu.

Cvičení wydy pomalu přechází v mužské kruhy, kde se diskutuje tématika Cesty pravého muže, Muž ve 4 archetypech a v nemalé míře i otcovství. Sedíme okolo ohniště a hřeje nás žhavý kotouč slunečního Boha, a naše oči se líně mhouří do řeřavých uhlíků, jež nás hřejí zespoda.

Lughnasad je v plném proudu, tančí se irské jigy a reely, Římané se střetávají s Kelty a Keltové s Římany. Já dospávám pod posvátným stromem.

A je tu čas na přednášky. Hned po Keltském stromokruhu, tedy pokeltizované astrologii s 36 znameními, přichází na ke slovu Pan Řečník, Karel Kříž, umělecký řezbář i brusič slova. Naslouchajícím předává jako kaleidoskopem nový pohled na zásobu našeho krásného jazyka: dozvíme se, že ve slově Budoucnost můžeme zaslechnout ozvěnu slova CTNOST. Ctnost je vlastní pohanovi i všem tajným vědám a ctná rétorika pomalu začíná být zapomenutou vědou! Nenechme tuto cestu zarůst. Ti kdo přijdou po nás, už by ji nemuseli najít.

Poslední přednáška dne člověka nabije a dostane do kontemplativní nálady. Rázem se cítí na to strávit pár chvil o samotě na nedalekém návrší. Leč člověk míní a Bohyně mění. Cestu mi střetnou Tři ctnostné panny s žitnými věnci na hlavách, za nimi místní druidové a válečníci. Za halasného dunění rohů právě jde kolem průvod s Bohyní. Přidávám se a končím až na návrší v keltské vesničce. A to byl jenom začátek.

Není hlubšího zasvěcení než lughnasadového rituálu, který letos pod ochrannými křídly spojil pohany všech vyznání. Takovému zasvěcení se neříká ne. Prostě si Vás vybere.

Bosýma nohama kráčím po kamenité lesní cestě. Poslouchám útržky hovoru o tom, kdo zde je a kdo zůstal doma. Na okraji lesa má každý dost času, aby se seznámil s kouzelnou lokací pro nastávající rituál.

Je mi svěřen generátor rytmu – Majkiho buben Bouřňák – a za zpěvu chantu slunečního boha Lugha vítáme pohany, aby jeden po druhém očištěn mohl vstoupit do posvátného háje.

Průběh rituálu zahalíme rouškou tajemství – to si prožijte na vlastní kůži. Jen malá ochutnávka: došlo i „na lámání chleba“, neboť rituální přípitek toho času neodmyslitelně provází i rozdávání placky (keltská tradice, která se zachovala až do současnosti jako lammas, tedy loaf-mass, chlebová mše). Vězte, že nad medovinou zaznělo mnoho přání – takže je zaručeno, že nás i v temných období roku čeká mnoho (vnitřního) slunce a že naše ženy budou plodné.

A jelikož z dálky již zněly poslední divoké tóny kapely Kukulín, byl čas se pokojně veselit. Pospolitě. Lughnasad je, byl a bude svátkem komunity, protože pomyslné pole svého života nikdo nesije ani nesklízí sám. Je to o setkáních. Potkáte dávno zapomenuté známé. Zúčastníte se svatby. Během tohoto svátku kdysi byla přísně zapovězena veškerá zášť, násilí, ba i vymáhání dluhů. Pravda, víc míru a objímáním podpořené lásky abyste pohledali. Zklidnění vystřídá skotačení před pódiem, výborná jevištní show skupiny Navostro a zbytek se odehrává pod rouškou tmy.

Část třetí: inspirace a pokračování

Každá akce končí, aby mohla ve vaší duši pokračovat dál.

Když jsem zjistil, že lze na Lughnasad jet jako dobrovolník, neváhal jsem. Navléct červené tričko, pomoct, poznat celou akci ze zákulisí jako tvůrčí proces. Přidejte se!

Ochutnávka z majkiiho fotogalerie:

Více zde!

Print Friendly