Přednáška o městském zahradničení

Byl to jeden z těch několika tropických červnových dnů, kdy člověk chce být kdekoliv jinde, jen ne v rozpálených pražských ulicích. Také moje méně zodpovědné já celé odpoledne nahlodávalo mé odhodlání vydržet v Praze až do šesti kvůli avizované přednášce o městském zahradničení představou, jak sedím ve stínu zahrady s šálkem ledové kávy. Nicméně jsem poslechla své zodpovědnější a zřejmě také zvídavější já a stálo to za to.

Liliovou čajovnu jsem navzdory očekávání našla docela rychle. (Mnohem rychleji než například můj syn, kterého jsem tam o den později vyslala pro svůj zapomenutý diář.) Jak to tak bývá – úžasná oáza na zcela neočekávaném místě. Na jídlo jsem v tom vedru neměla ani pomyšlení – škoda. Ale Dračí studna (kdyby se o čaji dalo říct, že je pohanský, pak je to tento), to byla dobrá volba a jak se záhy ukázalo, nejen pro mne.

O tématu městského zahradničení jsem měla jistou představu. Viléma Kerouše jsem ovšem předtím neznala, předpokládala jsem, že dorazí nějaký akademik – postarší a možná poněkud odtržený od reality. Bude mít teoretický přehled, nadhled, a jak to u tohoto typu lidí bývá, i trochu povznesený odstup od tématu. Samozřejmě se stal přesný opak – ale vy Viléma nejspíš znáte, takže je zbytečné vám o něm vyprávět. Pokud náhodou ne, pak vám řeknu, že kromě toho, že není ani postarší, ani akademik, jsou jeho znalosti navýsost praktické a zaujetí pro věc vylučuje jakýkoliv náznak povzneseného odstupu.

Představil své pojetí městského zahradničení jako součást komunitního života a práce. Téměř každý nápad nebo příklad doprovodil svou vlastní zkušeností z práce v komunitě. Dostalo se nám vskutku komplexních informací o tématu. Od jednoduchého kompostování v domácích podmínkách až po organizovaný sběr a využití bioodpadu v městské čtvrti. Od několika bylinek v květináči v kuchyni až po hektarové kontejnerové zahrady na nevyužívaných pozemcích. Od muškátu na okenním parapetu až po rozsáhlé střešní zahrady v arabském stylu, či ozeleněné fasády mnohapatrových budov. Celé povídání, byť bylo o rostlinách a zahradách, však bylo vlastně především o lidech. O těch, kteří to dělají, i o těch, pro které to dělají. O těch, kteří sází ředkvičky a majoránku na chodbách panelového domu, o jejich sousedech, kteří se po počáteční nedůvěře přidají ke kompostování, o úřednících, trochu zaskočených aktivitami občanské společnosti, o architektech a jejich klientech, kteří jen pomalu objevují, co je možné a realizovatelné. Vlastně o každém z nás, protože jsme se jistě všichni v několika těchto rolích našli.

Inspirace byla zjevná, diskuse se totiž po chvíli zákonitě stočila k otázkám, jak na to nebo jak podpořit ty, kteří už vědí, jak na to. Na konci večera bylo i mně jasné, kde příští jaro skončí všechna má levandule, meduňky, zlatý déšť a další rozrůstající se obyvatelé zahrady, kterým začíná být doma těsno. Mám k nim všem velmi osobní vztah a věnovat je pro tak bohům a bohyním libou věc – co víc bych si mohla přát!?

Na závěr si dovolím ještě jeden osobní postřeh. Vzhledem k tomu, že sezení i vyprávění na přednáškách je součástí mého živobytí, mohu říct, že jsem jich za svůj život viděla již stovky, z Evropy i jiného světa. Proto vím, že není mnoho těch, kteří své publikum dokážou udržet v pozornosti a zájmu téměř dvě hodiny. Nejdůležitější přitom nejsou teatrální schopnosti, jak se mnoho lidí domnívá. Nejdůležitější je, že člověk mluví o tom, co doopravdy zná a dělá a také čemu sám věří a považuje za správné. Takže pokud patříte k těm, kteří toho dne poslechli své druhé já a dali přednost ledové kávě, nebo něčemu jinému na své terase nebo někde jinde před Dračí studnou v Liliové čajovně, vězte – byla to špatná volba!

Jarmila Cikánková

CELÁ GALERIE

.

“ src=“https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/wp-content/plugins/ckeditor-for-wordpress/plugins/wpgallery/images/spacer.gif?t=E7KC“ title=“gallery ids=“354,356,355″“ />

Print Friendly