Pagan Pride UK 2015

Nikola Cieslarová

První srpnovou neděli se v nottinghamském Arboretu konal sedmý ročník Pagan Pride UK. Tato akce je každoročně (od roku 2009) pořádána skupinou dobrovolníků a slouží jako místo setkání pro pohany z různých koutů nejenom Británie ale celého světa.

Místní i nemístní pohané (i nepohané) se začínali pomalu scházet od desáté hodiny v okolí Market Square v Nottinghamu, kde byli přivítáni pořadateli a zařazeni do neustále se rozrůstajícího zástupu. Celý průvod, čítající několik stovek účastníků, se poté vydal na cestu do Arboreta, kdy za mocného vyvolávání „WE ARE PAGANS! WE ARE PROUD!“ zastavil dopravu v Nottinghamu.

Po úvodním přivítání a požehnání zahájila festival kapela Perkelt, přičemž tato keltská folková skupina má z větší části české kořeny. Kapely a hudebníci se na improvizovaném pódiu v altánku střídali s představením orientálních tanečnic. Po folkové zpěvačce Hannah Sanders, domácích Confyde a pro mě nejzajímavějších birminghamských Hærken, přišly na řadu hlavní hvězdy festivalu Inkubus Sukkubus, kteří celou akci zakončili.

Hlavní část festivalu trvala šest hodin a program byl opravdu nabitý. Bylo těžké si vybrat, koho si jít poslechnout a na co se jít podívat, protože zajímavé přednášky se často překrývaly. Témata byla různá. Účastníci se mohli na hodinových přednáškách a workshopech dozvědět, jaké je to vychovávat děti v pohanské víře, seznámit se blíže se světem víl a jejich magií nebo si poslechnout příběh Robina Hooda. V Community Area, kde se prezentovaly místní pohanské komunity a skupiny, byly v patnáctiminutových přednáškách představovány různé pohanské cesty a směry i projekty místních komunit (kupříkladu National Police Pagan Association). Oceňuji hlavně to, že přednášky nepřinášely jen obecné a povšechné informace, ale hlavně zkušenosti a zážitky samotných mluvčích. V Dance Arena bylo možné zhlédnout vystoupení orientálních a břišních tanečnic nebo se zúčastnit různých tanečních workshopů, zatímco v Art Tent se kromě tance a hudby, vyprávěly také příběhy z dob dávných a zapomenutých.

O ty nejmenší bylo dobře postaráno ve Family Area, kde pro ně bylo připraveno množství her či nejen mezi dětmi oblíbené malování na obličej. Arboretum bylo také plné stánků a obchůdků s různým, často ručně vyráběným zbožím. Na výběr bylo teplé i studené jídlo, hladem netrpěli ani vegetariáni a vegani. Vedle výborné domácí limonády, jsme se mohli zchladit pivem z místního pivovaru Castle Rock Brewery, které bylo na rozdíl od většiny ostatních anglických piv, nejenom poživatelné, ale dokonce i dobré.

Po skončení hlavní části festivalu byla možnost se přesunout na následnou afterparty do místní The Old Salutation Inn, která už však, na rozdíl od předchozí části, byla zpoplatněna (i když pouze symbolickou částkou £1 s náramkem nebo £3 na místě) a navíc určena jen pro omezený počet účastníků. Tuhle část už jsme bohužel nestihli navštívit, neboť nejsme místní a jel nám poslední autobus domů.

Celkově bych zhodnotila festival jako velice povedený a dobře zorganizovaný. Každý si v bohatém programu našel něco, co ho zaujalo a šlo vidět, že se lidé baví a užívají si dobře strávené neděle. Škoda jen, že takový zajímavý program byl vtěsnán do tak krátké doby, protože bych určitě ocenila, kdybych viděla více přednášek, zúčastnila se více workshopů a poslechla si více hudby. Každopádně čest a sláva organizátorům a už se těším na příští rok.

Print Friendly