Obnova české pobočky Pohanské federace

Jakub Achrer

V létě 2013 začala obnova činnosti české pobočky Mezinárodní pohanské federace (PFI). Tento vývoj se snažíme sledovat a do budoucna chceme s českou pobočkou PFI spolupracovat. Také proto jsme se rozhodli udělat krátký rozhovor s Petrou ‘Araxou’ Kociánovou, která pro českou PFI zajišťuje mimo jiné komunikaci s veřejností.

 

Ahoj. Gratuluju k obnovení činnosti české PFI. Jak to jde?

Ahoj a díky.
PFI cz má za sebou prvních pár měsíců fungování v novém týmu a jako v každých začátcích je hodně co dělat. Dali jsme si hodně záležet na tom, abychom vymysleli něco, co by mělo opravdu hodnotu. Přípravy zabraly docela dlouho a já jsem s výsledkem spokojená. Před pár týdny jsme spustili stránky a tím už opravdu oficiálně fungujeme. Máme tam pár nových vychytávek pro členy, které teď prochází první zátěžovou zkouškou, takže máme spoustu práce s dolaďováním detailů. Žijeme teď webem a přípravou akcí. Zdá se mi, že to jde moc dobře – všechno zatím šlape a ohlas je veliký.

 

Jedna z věcí, na kterou jsem zvědavý, je fungování PFI v České republice bez národního koordinátora. Jestli tomu správně rozumím, tak je to současný stav. Jak je to s autonomií české pobočky za těchto podmínek? Všechno při starém?

Ano, je to tak – národního koordinátora zatím nemáme. PFI před nějakou dobou přidala do svojí struktury organizace ještě pozici regionálního koordinátora, který se stará o podstatně menší území, než jaké měl kdysi na starost NC. Hodně to usnadnilo běh věcí. Před regionálními koordinátory byl problém pořádat pravidelné akce daleko od bydliště národního koordinátora a členové, kteří bydleli daleko, to tak měli těžší. Taková situace byla i u nás, i jinde v zahraničí. Pak přišli RC, kteří se podílejí na vedení, a tak pro českou PFI není takový problém, že nemá národního koordinátora. Tým si odhlasoval pár regionálních koordinátorů, kteří teď se mnou rozhodují. Já mám hlavní hlas, protože fakticky vykonávám práci NC. Lidi se mně občas ptají, proč jsem tedy tu pozici rovnou nepřijala a dělám si to takhle složitější – ale ono je to tak opravdu mnohem lepší. Tým potřebuje prostor k vývoji a práce NC není něco, co můžete dělat levou zadní. Člověk si neumí představit, co to obnáší, dokud to nezažije, a je mnohem lepší k tomu uzrát, než do toho po hlavě skočit. Já mám takhle za sebou několik lidí, o které se můžu kdykoliv opřít, a díky tomu to v pohodě zvládáme. Pokud se ukáže, že mi ta práce nesedne, tak je tu prostor pro někoho dalšího. Morgana s námi souhlasí, že to takhle pro rozjezd české PFI bude lepší. Dohodli jsme se, že příští léto si národního koordinátora zvolíme, a tou dobou už tu bude připravená fungující struktura, na které tvrdě pracujeme.

 

Ze svého působení v PFI v minulosti si pamatuju, že úloha Mezinárodní pohanské federace je mimo jiné v podpoře místních sdružení s podobnými zájmy. Asi nejen mě, ale i naše členy by zajímalo, jak může PFI podporovat naše sdružení a jeho členskou základnu?

Počítáme s tím, že i dál budeme podporovat jednotlivé skupiny, které budou chtít podpořit. Je to ošemetná práce, protože nechceme, aby si někdo myslel, že se snažíme tyhle skupiny vtáhnout do PFI, nebo že někoho preferujeme. Hodně lidí je zvyklých na to, že si skupiny vzájemně konkurují, přetahují si členy, a očekávají od nás, že se budeme chovat stejně. My bychom ale rádi ukázali, že to přitom jde i jinak a že každá skupina má něco, co se může dohromady skvěle doplňovat.

Pro mě je tahle podpora hlavně o spolupráci na akcích, které můžeme pořádat jak pro pohany, tak pro veřejnost. Tandemovou organizaci dvou nebo víc skupin mám hodně ráda, protože pracuje ve prospěch všech. Nejen co se kvality události týká – ale lidi se po čase zase potkají mimo internet, podívají se jeden druhému do očí, a zjistí, že ten druhý není robot, ale člověk z masa a kostí, co má své slabé a silné stránky. A pak je to hned příjemnější.

Co se týká individuální podpory členů, rádi podpoříme pohanské umělce, řemeslníky, bylinkářky a vůbec další znalce, kteří se už odhodlali přelít část svojí spirituality i do své obživy. Nabízíme jim možnost se skrze web PFIcz představit a odkázat na svoje projekty, např. webové stránky, e-shop a podobně. Stačí nás kontaktovat skrz web a domluvit se.

A co se mně osobně jeví jako nejcennější, to jsou kontakty v zahraničí. Vím, že kdybych chtěla vycestovat na delší čas do cizí země, velmi pravděpodobně tam bude někdo od PFI, s kým si budu moct pokecat, a kdo mě trochu zasvětí do zdejších zvyků. Je toho hodně.

 

Ta poznámka o konkurenci a „přetahování členů“ mě zaujala. Myslím si, že to bylo vždycky hlavním zdrojem nedůvěry zdejších skupin vůči PFI. Přičemž to podezření jakoby vycházelo z předpokladu, že lidi nemají vlastní rozum a lze s nimi manipulovat. Říkáš, že chcete ukázat, že to jde jinak. Znamená to, že PFI to před tím dělala špatně a chovala se invazivně?

Nemůžu říct, že by to PFI předtím dělala „špatně“ (nebo „dobře“). To by byla přílišná generalizace. Jednak si to osobně nemyslím a jednak nemám dostatek informací z té doby, abych si na takové prohlášení troufla. Ani nemám moc ráda, když se o něčem zpětně pronáší černobílé soudy. Svou poznámkou narážím spíš na obecný stav naší pohanské komunity, resp. na moje osobní zkušenosti s ní – a já si myslím, že tady ta mezi-skupinová rivalita v uplynulých letech určitě viditelná byla. Nejen okolo PFI, ale okolo všech pohanských skupin. A taky to nechci hned odsuzovat jako jednoznačně špatné, občas je potřeba si i dupnout a stát za svým, nehledě na to, jestli to je nebo není populární rozhodnutí. Spíš mám pocit, že ti z nás, co si přejí, aby se pohani aspoň dokázali bavit mezi sebou bez ohledu na názor, cestu a organizaci, vidí některé ty třenice jako zbytečné a vidí i prostor pro to, aby se přeměnily v něco konstruktivnějšího. Víš, co myslím, snažit se o slušnou diskusi, být trochu otevřený spolupráci pro společný cíl… I to přispívá k té kultuře.
Takže každý máme za sebou asi nějaké chyby, ale to je normální.

 

Jak se vlastně chce PFI v České republice profilovat do budoucna?

Máme v plánu se zaměřit na podporu pohanské kultury u nás. Líbí se nám představa, že bychom podporovali několik různých cest. Jsme ale do určité míry omezení svými vlastními znalostmi a cestami. Máme tam eklektické čarodějnictví, Vlčí kult, Seithr, hermetismus, dianickou Wiccu, (urban)šamanismus, různé formy eklektického pohanství (např. slovanský, řecko-římský panteon,…) – je toho hodně, ale zdaleka ne všechno. A shodujeme se, že je do hloubky lepší psát spíš o tom, co máme sami zažité. To znamená, že články o dalších cestách, například rodnověří, tradiční Wicce, druidství, atd. budeme spíš shánět vně týmu a v někom to může vyvolat dojem, že preferujeme určitou tradici. S tím se ale nedá moc co dělat, pokud nechceme snížit kvalitu příspěvků. Rádi proto dáme prostor dalším tradicím a skupinám, které by se skrz nás chtěly představit.

Velký důraz taky klademe na zprostředkování zkušeností od zahraničních pohanů. Například zrovna teď dokončuju rozhovor s pohany v PFI Izrael a o tom, jaké to je být pohanem v zemi, která je známá pro náboženské konflikty islámu, křesťanství a židovství.

 

Jestli tomu tedy dobře rozumím, tak se chcete zaměřit hlavně na zprostředkovávání kontaktů, zkušeností a podporu tvůrčích lidí?

Nejen to, jsme zatím hodně o podpoře lokálních skupin, které vítají možnost spolupráce s větším celkem, chceme přinášet zahraniční vlivy k nám, pokusit se zbořit některé předsudky, které vůči nám má veřejnost… plánů, vizí a možností je spousta. Necháváme si i nějaký prostor pro přirozený vývoj. I pro osobní vize všech v týmu.

 

Vidíš nějaké problémy, kterým bude PFI do budoucna čelit, případně výzvy, kterým bude čelit jak Mezinárodní pohanská federace, tak i Česká pohanská společnost?

Je tady otázka toho, jestli máme usilovat, aby pohanství bylo bráno jako plnohodnotná víra, nebo bychom ho měli udržet v undergroundových proudech. Být uznávaní tzv. oficiálně by nám přineslo spoustu výhod, například právo se oddávat a pohřbívat své mrtvé podle vlastních obřadů, mohli bychom si zařídit vlastní posvátná místa, na která bychom měli legální právo… Bylo by to příjemné, ale museli bychom být schopní se domluvit mezi skupinami a tradicemi a přijmout určitá omezení systému, například nějakou byrokracii.

Taky jsou tu samozřejmě předsudky, kterým pohani musí celosvětově čelit. U nás je to ještě bezproblémové, ale existuje i pár nepříjemných kampaní. Čím víc o nás bude slyšet, tím se zvýší šance, že budeme čelit nepříjemným reakcím z vnějšku, například skrze medializaci. Bude potřeba se na to psychicky připravit. Ale to, doufejme, předbíhám…

 

S předsudky a nepříjemnými reakcemi má myslím PFIcz i ČPS zkušeností na rozdávání, ale zatím pocházely všechny zevnitř. Vnímáš v tomto ohledu nějaký pozitivní vývoj?

Zase – těžko soudit, dřív jsem v týmu PFI buď nebyla, nebo jen okrajově. Pár nepříjemných zkušeností mám… ale myslím si, že na lidech v nich zúčastněných je za těch pár let znát obrovský krok kupředu, nebo alespoň snaha ho učinit. My pohani jsme většinou mladí lidé, takže určité zrání máme ještě před sebou. Naštěstí je většina z nás ochotná se učit celý život. Takže ano, pozitivní vývoj tu určitě vidím a věřím, že ho uvidím i v budoucnosti.

 

Jaký myslíš, že je první krok k tomu, abychom byli považováni většinovou společností za plnohodnotnou víru? Považuješ právní subjektivitu a související aspekty za to hlavní?

Otázka je, co lidi zvenku vnímají jako plnohodnotnou víru. Zdá se, že pro spoustu lidí je plnohodnotná víra to, co má nějakou církev, jednotící prvek, velké množství následovníků, jasnou definici a strukturu – nebo je někde jednoduše „zaregistrovaná“ a má na to razítko. Stačí se podívat na pastafariánství, satirické náboženství, které je nicméně ve světě chápané mnohem více jako plnohodnotná víra, než je novopohanství. Je trochu absurdní, že forma by měla rozhodovat o plnohodnotnosti víry, ale v tomto světě je spousta absurdních věcí.

Myslím, že většinová společnost není zatím úplně schopná pochopit, že existuje myšlenkový směr, který se tak úspěšně vyhýbá kategorizaci a normalizaci, jako je pohanství. Nemáme dohromady ani zástupnou organizaci, ani jednotnou definici, ani jasnou logickou strukturu. Různé proudy uvnitř novopohanství dokážou být úplně protichůdných názorů a přece, každý pohan ví, co se děje v rituálním prostoru.

Samozřejmě, pokud chceme, aby nás přijali jako plnohodnotnou víru, tak bude potřeba pro ně nějakým způsobem takovouhle formu vytvořit. A potom to bude velká výzva, abychom nezapomněli, že to je jen formalita, která nám umožní dělat legální obřady atd. Jsme teď asi v té fázi puberty, kdy se snažíme začlenit se do společnosti a zároveň najít a udržet si svou identitu, řekla bych. Někdo si myslí, že bychom se o to začleňování neměli vůbec snažit, ale s tím já nesouhlasím. Když se o to nepokusíme, tak ani nezačneme hledat tu naši identitu jako komunita. I kdybychom nakonec došli k závěru, že žádnou společnou identitu a komunitu mít nechceme, ten proces hledání by proběhnout měl… Třeba ne hned, ale jednoho dne určitě.

Takže abych se vrátila k tvé původní otázce: prvním krokem je rozhodnout se, jestli vůbec chceme být přijímaní jako plnohodnotná víra, a co jsme ochotní tomu obětovat – jestli nám to za to vůbec stojí. Ale jinak ano, myslím si, že ta forma, tzn. právní subjektivita atp., je pro vnější svět to hlavní. Pro pohany a za sebe to vnímám spíš jako berličku.

Děkujeme za rozhovor a přejeme PFI vše dobré.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odebírání novinek