Hejkal ožívá!

Rozhovor s Pavlem Soukupem o filmu Lesapán 
_MG_7941

 

Pavel Soukup (*1990) je režisér a střihač krátkých kreslených a hraných filmů. Vystudoval animovanou tvorbu na UMPRUM, přičemž už v prvním ročníku obdržel cenu za vytrvalostní loutkovou animaci (42 hodin + 2,5 hodiny pauzy). Má rád československé záhady, mýty a legendy a jemu nejbližším žánrem je černá komedie. V roce 2015 spolu se scénáristou Petrem Koubkem představili dvaceti minutovou hranou hororovou pohádku Lesapán, která se stala nejlepším diváckým filmem na festivalu FAMU a také byla nominována na Českého lva studentského filmu – cenu Magnesia. V Lesapánovi se setkáme nejenom s krásně mrazivou atmosférou českého lesa, navíc v něm ožívá jedna z našich nejznámějších mytologických postav – hejkal.

 

Ze všech hororových a pohádkových témat, proč tě oslovil právě les a lesní duch?

Hejkal je národní poklad. Je to ryzí slovanská folklórní bytost, která zaujímá v tuzemské lidové slovesnosti významné místo. Český horor je na tom podobně jako hejkal. Většina lidí se mu spíš posmívá a posouvá ho do vedlejších rolí, dost často potupně infantilních. Jak se dozvíme ve filmu, hejkala není radno podceňovat a české žánrové pokusy už vůbec ne. Snažili jsme se prostřednictvím této bájné postavy najít východiska pro temnější film, který by měl v divákovi vzbudit napětí, mrazení až děs, a tak vytvořit z pohádky moderní současný thriller. Jelikož nejstarší pohádkové zápletky jsou všechny pojaté velmi děsivě, nebyl to tak těžký úkol. Zároveň také nejde o nic objevného, podobných filmů můžeme najít ve světě dost, nejznámější je asi Faunův labyrint, Pohádka pohádek nebo Sněhurka: Příběh hrůzy. Myslím ale, že právě přítomnost českého strašidla, atmosféra severočeských roubenek a baladické verše dodávají filmu jedinečnou atmosféru až erbenovského ražení.

LESAPAN SNAPSHOT (6)

Foto z filmu Lesapán. Archiv Pavla Soukupa.

 

To zní jako hluboká historicko-mytologická inspirace… A jaké jsou tvoje reálné zkušenosti s lesem?

Les miluju, speciálně pak ty jehličnaté, umělé, konkrétně smrkové. Mám ho spojený s nostalgií východních Čech. Houbaření s vidinou máminy úžasné houbovky, dlouhými výpravami s tátou, který když viděl, že jsem unavený, tak najednou vytáhl z tašky chleba se salámem a placatku s vizourem. Před Štědrým večerem jsem do zasněženého lesa vodil nejmladší ségru, abych ji sklepáváním sněhu z větví za krk pokrátil těšení se na Ježíška. Koneckonců také moje první milostné hrátky se v lese odehráli. Nicméně sám se v lese bojím.

Hejkala?

Divné zvuky a skřeky, stoboskopický efekt mezi stromy, pohyb v temném houští nebo pod vrstvou slizkého jehličí. Už se Vám stalo, že se najednou nadechl mech?  Prostě přirozený strach z neznáma. Jsem městské dítě, s lesem si netykám.

A jak ses cítil při natáčení? Vycházel vám les vstříc?

Les i lesníci nám vyšli vstříc maximálně. Pustit si do revíru stádo nabuzených filmařů je o nervy. Přesto ale jisté napětí během natáčení probíhalo. Nečekaně přestávala fungovat technika, ztrácely se věci, členové štábu slýchávali v noci divné skřeky. Na place bylo zakázáno pískat, křičet nebo hejkat, aby to, dle pověstí, nepřilákalo děsivého pána lesa nebo jiné prokletí. Natáčení hororu s sebou nese určitou dávku interní paranoie.

Ale na druhou stranu český les není džungle, není tu přirozený nepřítel. Nemáme tu medvědy, vlky ani extra jedovaté hady. Na své si přijdou alergici na včelí bodnutí nebo v nejhorším nešťastníci, které napadne divoký kanec. Největší nebezpečí představuje v českém lese lidský faktor. I to se snažíme reflektovat v našem filmu.

LESAPAN SNAPSHOT (4)

Foto z filmu Lesapán. Archiv Pavla Soukupa.

 

Myslíš, že každý les si nakonec najde svého ochránce – stejně jako ve filmu?

Příroda si poradí. Víc se bojím o budoucnost lidí

Proč?

Myslím, že je rozkládají civilizační nemoci… Ale to je nejspíš debata k jinému námětu…

Tak zpět k filmu. Předtím jsi zmínil K. J. Erbena. Co bys řekl, že je na filmu odlišné od klasického Erbena a co jej třeba posouvá dál?

To si asi netroufnu říct. Nejsem erbenolog a vlastní práce se hrozně špatně hodnotí. Mohu říct, co byl náš cíl. Jak jsem povídal předtím, nejstarší slovanské pohádky jsou skutečně pro otrlé a Erben, sběratel lidové slovesnosti, to ve svých baladách perfektně reflektuje. Lesapán měl ctít atmosféru jeho básní a jejich dramaturgické principy – pomsta, zločin a trest, závist. Jako další odkaz na Erbena, film provází hlas hlavní hrdinky – vypravěčky ve verších. Nebavila nás představa adaptace, nedej bože remaku nějaké již zfilmované konkrétní balady. Chtěli jsme aby Lesapán působil jako chybějící kapitola z Kytice. Dost lidí jsme tím nachytali. Včetně oponenta při obhajobě diplomové práce. Scénář je ale skutečně čistě autorský (pozn. scénář psal Petr Koubek a verše textařka a zpěvačka Kateřina Dušková).

Takže tvůj oponent vážně myslel, že se jedná o baladu z Kytice?

Ano. Jeho první věta byla tuším: „Pavel Soukup si za svou diplomovou práci vybral realizaci krátkého filmu na motivy balady O hejkalovi od K. J. Erbena.” (smích)

No páni…

A stále se nás lidé ptají, kde mohou dohledat originální text a podobně.

Hlavním vypravěčem je malá holčička. Jaké to bylo představovat svět dětskýma očima?

Děti jsou neobyčejné senzitivní a imaginativní stvoření. Vidí, slyší, vnímají jinak než dospělý. Rozpor dětského a dospělého světa a jejich odlišné vnímání světa jsem reflektoval už ve dvou předchozích filmech. Obecně je to velmi kreativní a, myslím, že ještě nevyčerpané téma. Dítě se snadno stává terčem temných sil, většina pohádkových bytostí si libuje v dětské duši… a mase. Ve většině pohádek hrají děti zásadní roli, stejně tak v té naší.

LESAPAN SNAPSHOT (3)

Foto z filmu Lesapán. Archiv Pavla Soukupa.

 

Je možné Lesapána momentálně někde vidět?

Máme za sebou minišňůru lednových a únorových projekcí. Největší akce, kterou teď chystáme, je společná pražská projekce s pozoruhodnou akční pohádkovou komedií Prach a broky. Tento speciální večer nezávislého žánrového filmu proběhne 4. března ve 20:30 v Kině Lucerna, za přítomnosti tvůrců obou filmů. V rámci večera bude možné zakoupit propagační předměty anebo se zúčastnit nespoutané afterparty. Také už víme, že světovou premiéru Lesapán zažije na Brussels International Fantastic Film Festival 2016.

A co kromě projekcí Lesapána plánuješ dál? Pracuješ teď na něčem?

Neusnout na vavřínech – i kdyby byly a nenechat se otrávit dluhy – které jsou, a dál pokračovat v primárním plánu. Tím je vytvoření minisérie o pravých podobách tuzemských folklórních monster. Pracovní název série je „Nepohádky“ a měla by mít 6 epizod středometrážní délky. Na tom teď intenzivně pracujeme. Rýsují se i další lákavé projekty nejen filmové, i divadelní, ale ty jsou zatím ve fázi rovnání nohy na startovní čáře.

Rozhovor připravila Lenka Kašová.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *