Co není podvrh: obrození čarodějnictví

Autor: Jason Mankey
Původní článek: http://www.patheos.com/blogs/panmankey/2015/06/not-fakelore-the-witchcraft-revival/

Překlad: Petra Idoru Fausová & Jakub Achrer

Fakelore (čti “fejklór” – slovo vzniklé spojením slova fake a lore, anglického slova pro “nepravý, podvrh, falešný” a “tradice”, znamená imitace folklore vytvořená tak, aby vypadala jako pravá tradice) nebo též podvrh je negativní slovíčko, které se často používá v pohanské komunitě ve spojení s myšlenkami, které nemají historický základ. Často zmiňovanými příklady “fejklóru” či podvrhu jsou například: období upalování čarodějnic, uctívání bohyní v matriarchálním dávnověku, a Wicca jako neporušený řetězec sahající až několik století do minulosti. Po několik dekád byly tyto myšlenky volně akceptovány a předávány v knihách a na setkáních jako Písmo svaté. Od devadesátých let byly tyto ideje přehodnocovány a často považovány za nedostačující. Nicméně na rozdíl od jiných forem “fejklóru” nebyly tyto příběhy vytvořeny proto, aby prošly jako původně tradiční, ale byly po desetiletí uznávanou historií v mnoha směrech. Nikdo, kdo tyto myšlenky v pohanských kruzích původně sdílel, tak nečinil s úmyslem klamat jiného.

Myslím si každopádně, že označení těchto příběhů za podvrh škodí pravdám, které jsou v nich obsaženy. Ve skutečnosti jsou tyto příběhy moderní mytologií a mytologie není ze své podstaty podvrh. Slovník Merriam-Webster nabízí takovouto definici mýtu:

“Obvykle tradiční příběh zdánlivě historických událostí, které slouží k přiblížení části světového názoru nebo k vysvětlení praxe, víry nebo přírodních úkazů.“

Všechny výše citované příklady podvrhu zapadají do této definice. Ačkoliv tyto příklady možná nejsou pravdivé z historického hlediska, všechny ilustrují vyšší pravdy. Jsou součástí mytologie moderního pohanství a udržují si svou hodnotu.

Gerald Gardner

Mýtus:

Roku 1939 byl angličan Gerald Gardner poblíž New Forestu v Anglii, v domě místní celebrity „Staré“ Dorothy Clutterbuck zasvěcen do starodávného čarodějného kultu. Toto náboženské čarodějnictví, do kterého byl Gardner iniciován, existovalo po staletí a dá se vystopovat jako neporušený řetězec sahající od starodávného pohanství po dnešní den.

Pravda:

Ze všech podvrhů je pro mě Gardnerův příběh ten nejtěžší co do objektivity. Gardner je součástí mého rodokmenu a já toho muže prostě miluju. Bez nadsázky se dá říct, že bez tohoto „starého dobrého mága“ bych tu dnes nebyl. Co si myslím o příběhu jeho iniciace, hovoří hodně o mých citech ke strýčku Geraldovi.

Mohl být Gardner roku 1939 přijat do čarodějnického covenu? Samozřejmě. Okolí New Forest, kde Gardner žil, se v tomto období přímo hemžilo okultisty a dalšími jedinci zabývajícími se poněkud nestandardními praktikami. Rosekruciánský řád Crotonského společenství, skupina, se kterou se Gardner stýkal v obci Christchurch (poblíž New Forest), byl plný individuí zabývajících se okultním učením. Mezi jejich členy byli lidoví léčitelé, zednáři, theosofisté a (samozřejmě) rosekruciáni. Ačkoliv nebyl součástí této skupiny, žil v blízkém okolí zasvěcenec Zlatého úsvitu. Gardner a jeho přívrženci měli tedy roku 1939 po ruce v podstatě vše, co by bylo potřeba k založení náboženského čarodějnictví, a co nám dnes může připadat povědomé.

Takže byl roku 1939 Gardner do něčeho iniciován? Těžko říct, protože neexistují žádné písemné doklady („ano, existují, ale nemohu vám je ukázat“ není přijatelná odpověď). Ačkoliv pevně věřím, že byl roku 1939 kamsi zasvěcen, nemám možnost to dokázat. Existuje spousta spekulativních důkazů naznačujících, že je to možné, ale, bohužel, neexistuje přímý důkaz jako takový. Takže, jako mnoho věcí spojených s náboženstvím, je to prostě otázkou víry.

Existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že „Gardner si to všechno vymyslel“, což je docela dobře možné. Gardner byl velice sečtělý a měl velmi seriózní zájem o okultismus, který projevil dlouho před rokem 1939. Nicméně prohlásit, že „Gardner si to všechno vymyslel“ zpochybňuje všechny Gardnerovy rané velekněžky, a to nejen Doreen Valiente. Poněkud méně známá Edith Woodford-Grimes (přezdívaná Dafo) je Gardnerovou pravděpodobnou iniciátorkou ze třicátých let, a i kdyby nebyla tou, která Gardnera zasvětila, hrála určitou roli ve vývoji čarodějnictví.

Je tu i již zmíněná Valiente, která sepsala, přepsala a doplnila mnoho Gardnerových raných rituálů. (Jen proto, že si myslím, že byl Gardner kamsi zasvěcen, neznamená, že získal jejich Knihu stínů. Mohl se stejně tak dobře pokusit přepsat nebo přetvořit rituály čarodějnic z New Forestu.) Je také třeba zmínit, že Valiente pevně věřila, že v Gardnerově minulosti skutečně existoval New Forestský coven.

Součástí čarodějnického mýtu je také to, že je čarodějnictví velmi staré a sahá až k začátku zaznamenané lidské historie. Ale to byla vždy spíš teorie než pravda vytesaná do kamene:

„Čarodějnice neznají původ svého kultu. Moje osobní teorie je, jak jsem již zmínil dříve, že jde o kult z matriarchálního období doby kamenné, kdy hlavou byla žena; později se stal dominantním mužský bůh, ale díky svým magickým tajemstvím ženský kult dále pokračoval jako jiný řád.“ – Gardner, Moderní čarodějnictví.

Věřím tomu, že Gardner byl opravdu iniciován roku 1939, ale že skupina, do které byl zasvěcen, byla stará jen nějakých deset až dvacet let. V tomto kontextu bych rád zmínil můj nejoblíbenější Gardnerův citát: „Čarodějnice jsou dokonalé v zavádějících tvrzeních. Vede je k tomu tak trochu jejich učení.“ Je možné, že byl Gardner sám obelstěn iniciátorkou, která se nenápadně zmínila o mnohem starším čarodějnickém náboženství?

Fotografie z Wikipedie

Jednou z částí gardnerovského čarodějnicko–návratového mýtu, která je skoro jistě pravdivou, je existence Dorothy Clutterbuck. Byla to skutečná osoba a žila v té době v Gardnerově blízkosti. Nicméně nemá prověřitelné spojení s čarodějnictvím. Nebyla členkou rosekruciánského řádu Crotona (ačkoliv se stejně jako řád samotný zajímala o divadlo) a angažovala se ve svém místním anglikánském kostele. Poněkud nekonvenční je, že Clutterbucková se nevdala až do svých 55 let. Navíc její muž Rupert Fordham byl v době sňatku již ženatý. Jeho „druhá žena“ byla zavřená v ústavu a nikdy se proto legálně nerozvedli.

Dnes už se nedozvíme, zda byla Dorothy Clutterbuck opravdu čarodějnicí nebo ne, ale zanechala po sobě poezii ve formě deníku, která je interpretována jako poezie s pohanskými sklony. Jedna z mých nejoblíbenějších personifikuje Vánoce jako ženu:

S purpurovým zábleskem
sněhem se vlnící
přichází Vánoce, bytost planoucí!
Směje se, kolem když prochází,
klín plný svátosti žhnoucí.
Kéž jízdní řád zadržel by čas,
vlak milých vzpomínek. A dnes jsi tu zas,
když vánoční stromky se třpytí.
Ohně planou a svítí,
na okna jemně ťukají prstíky
víl sněhového kvítí.
Koledníci vyjíždí, zní zvony.
Všechny ty milé starých písní tóny,
jsou Vánoce. První nejsvatější slavnost.
Ta nejlepší v roce.

Dorothy Clutterbuck, Vánoce 1942*

O letním slunovratu Clutterbuck napsala: „Ze všech dní celého úžasného roku, tento je mi tím nejdražším.“ Její poezie se dá interpretovat mnoha způsoby, ale v každém případě v ní je náznak pohanství. Podle mého názoru byla Clutterbucková natolik nekonvenční, že zájem o čarodějnický coven by u ní nebyl ničím překvapivým.

Takže bez sepisování disertační práce, ano, Gardner mohl dost dobře být roku 1939 zasvěcen do čarodějnického covenu, jak tvrdil. Pochybuji o tom, že tento coven byl opravdu prastarý, ale pravděpodobně existoval. A Dorothy Clutterbuck v něm mohla v nějaké roli figurovat.

Proč je přesto tento příběh důležitý: Moderní čarodějnictví (potažmo moderní pohanství) se překrývá se západní okultní tradicí, tedy tradicí, která sahá tisíce let do minulosti. Možná, že neexistuje nepřerušený řetěz spojující moderní čarodějnictví s kulty plodnosti z doby kamenné, ale existují pojítka s lidovým uměním, grimoáry, tabulkami s kletbami, a různými dalšími magickými věcmi. Čarodějnictví a Wicca rozhodně nevznikly v nějakém vakuu.

Dianna vystupující z koupele, François Boucher(z Wikipedie)

Existuje také velmi dlouhá historie lidí oslavujících Wiccanské sabaty (http://www.patheos.com/blogs/panmankey/2014/07/lammas-first-fruits-a-sort-of-christian-feast/), i když se o nich jako o sabatech nesmýšlelo. Jakákoliv náboženská skupina, která musí žít z toho „co zem dá“, si vypěstuje silná pouta ke kolu roku. Nepříliš rádi přemýšlíme o sezónních rituálech svých křesťanských bratranců, ale i oni je provozovali (http://www.patheos.com/blogs/panmankey/2015/4/beltane-ritual-2015/) a mnohé z těchto tradic jsou v našich kruzích jako doma (http://www.patheos.com/blogs/panmankey/2014/07/lammas-ritual-2014/).

Odmítání Gardnerových tvrzení z padesátých let dnes nemá smysl. Spojitost a řetězec příčin existuje. A ačkoliv možná nevede přímo ke skupince lidí oslavujících Bohyni v neolitickém věku, někam určitě vede. A já jsem hrdý na to, kam sahá. Mnoho lidí v tomto řetězu se nepovažovalo za čarodějnice, ale co už. Byli (a jsou) svým magickým způsobem našimi příbuznými. Wicca má svůj rodokmen právě tak, jako si myslím, že Gerald Gardner měl své zasvětitele.

*Poezie Dorothoy Clutterbuck byla vypůjčena z knihy Wiccan Roots Philipa Heseltona, překl. Petra Idoru Fausová & Jakub Achrer.

Článek je prvním dílem série článků Not Fakelore (Není podvrh) autora jménem Jason Mankey. Článek se věnuje různým částem pohanské historie, která bývá někdy za falešnou označována. Smyslem série je oddělit moderní mýtus od historické pravdy.

Print Friendly