Martina Píšová

Historie tradiční Wiccy – prvopočátky tradice Wicca

Jakub Achrer

Smyslem následujícího textu je vnést trochu světla do otázky historie tradice Wicca tak, jak občas zaznívá v českém prostředí, které bohužel nedisponuje kvalitní faktografickou literaturou. Díky tomu lze narazit na různé druhy tmářství, které sahá od extrému v podobě tvrzení, že Wicca je stará 20 tisíc let, až po extrém, že Gardner si to celé vymyslel a vylhal. Smutnou skutečností, že tato pomýlenost se nevyhýbá ani textům s faktografickými, či dokonce akademickými ambicemi. Dovolil jsem si tedy vytáhnout základní informace z dostupného výzkumu (především) Philipa Heseltona, doplnil je o vlastní postřehy a nabízím je komukoliv, kdo upřednostňuje fakta a chce… číst dál

Recenze: Wild Once (Vivianne Crowley)

Jakub Achrer

Vivianne Crowley je známou postavou a autorkou nejčastěji spojovanou s britským čarodějnictvím, pohanstvím a s tradicí Wicca. Její Wicca: The Old Religion in the New Millenium má na svém kontě několik vydání i překladů do různých jazyků a je považována za klasické dílo, které nejlépe popisuje, o čem tradice Wicca je. V Evropě snad neexistuje tradiční coven, který by nepovažoval tuto knížku za naprosto nezbytnou a povinnou četbu, což platí i pro pražský coven, kde působím. Takže když se mi (právě díky naší velekněžce) dostalo toto nové Viviannino dílo do ruky, byl jsem velice zvědavý, odložil jsem právě rozečteného Pratchetta a pustil se… číst dál

Rozhovor s Tomášem Kočkem

Anna ‚Rusalka‘ Kučerová

S Tomášem Kočkem jsme se potkali, abychom si popovídali o nové desce ONA, kterou vydal společně se svým Orchestrem díky podpoře fanoušků ve sbírce na portálu Donio. Deska oficiálně vyšla 31. prosince 2021 v doprovodu videoklipu k písničce Hopaj Hop!, který je k vidění na youtube kanálu kapely. Desku je možné si objednat ve fyzické i elektronické podobě a v nejbližší době bude k poslechu i v rámci platformy Spotify.

Tome, jde o tvou v pořadí třináctou desku. Ty předchozí se věnovaly ve velké míře folklóru, slovanské mytologii, beskydským zbojníkům, nebo šlo o zhudebněnou poezii Ladislava Nezdařila.… číst dál

Skyclad aneb Oblékni si oblohu

Jindra Džin Prousek

O našem covenu se mezi pohany obecně ví, že své rituály provádíme ponejvíce v nebeském rouše. Čas od času se mě na pohanských setkáních (zejména) nováčci nesměle vyptávají na “skyclad”, jak to s tím vlastně je. Často pak vyvracím omyly a předsudky, což bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl toto téma zpracovat pro Kolovrat, kde, jak věřím, se najde mnoho zvídavých čtenářů, kteří se rádi seznámí s pohledem praktikujícího. Maje na paměti, že zkušenost a prožitek jsou článkem nepředatelné, rád Vám alespoň nabídnu několik postřehů, které Vám mohou pomoci rozhodnout se, zda skyclad vyzkoušet ve vlastní praxi a nebo ne.

číst dál

Vědomecké vzdělávání v Česku

Budimír

S odstupem tří dní píši krátkou zprávu z prvního vědomeckého víkendu s hlavní osobností obrody přírodního slovanského duchovna Žiarislavem, konaném nedaleko Prostějova. Již několik let je Žiarislav v řadě vlastností mým vzorem, navštívil jsem v minulosti dvakrát třídenní slavnosti letního slunovratu na Slovensku a v tomto roce se stala velmi výjimečná věc – začal se naplňovat záměr Moravanů uskutečnit s Žiarislavem dlouhodobý výcvik. číst dál

Legenda noci samhainové

Jindra Džin Prousek

 

Tváře vlhké, srdce bolí, nohy unavené,

chodí hvozdem paní v plášti.

Krása, jíž by Feidiás tesal do kamene,

rozpouští se v hoři, zášti.

 

Třetí již úplněk nebe pozlatil,

co bloudí sama, bez svého druha,

který odešel, aby se nevrátil,

na svátek boha Lugha. číst dál

Úcta k zemi, životu a předkům – kam se poděla?

Budimír

„Za charakteristické rysy pohanství považujeme především uctívání Bohů předkřesťanské Evropy, předků (a to jak ve smyslu rodinném, tak i ve smyslu duchovním), přírodních duchů, neoddělování ducha od hmoty, nevydělování člověka z přírody a úctu k Zemi, ke společenství, k životu i ke smrti.“ – Pohanství: Jak jej chápe Česká pohanská společnost.

Už dlouho je toto téma ve mně živé, už dlouho se vaří kotlík s omáčkou smutku, zklamání i snahy o pochopení. Provařuje se rok za rokem a omáčka je stále trochu trpká a hořká. Roky a roky pozorování, otázek, poznání. O čem píši, je hloubka vztahu nás, jednotlivých pohanů, k přírodě, Zemi a jejím obyvatelům, včetně nás samých.

Nepřináším… číst dál

Svatební obřad očima svědkyně i nevěsty

Budimír

Je mi potěšením a ctí pročítat texty o čase obřadním, svatebním, nedávno minulém a zažívat ho tak, jak ho jako muž a člověk v jiné roli než nevěsta či svědkyně těžko mohu prožít. Tyto zprávy přináším nikoli jako propagaci sebe sama, ale z vděčnosti k tomu krásnému a i pro dnešní dobu smysluplnému odkazu našich slovanských předků, pro inspiraci dalším, kteří v sobě cítí volání duchů krajiny či svých předků. číst dál

Postřižiny očima matky

Budimír

Večer po obřadech ochrany nemluvňat byl věnovaný několika dětem věku 6-7 let, které v přípravách došly k tomu, že jsou pro obřad „prvního vyběhnutí zpod máminy sukně“ a následné nové životní možnosti připravené. V tomto článku zprostředkováváme vnitřní zkušenosti dvou matek, jejichž synové obřadem prošli… Sláva! číst dál

Obřad ochrany nemluvněte

Budimír

S vděčností předávám svědectví každého z rodičů o obřadu ochrany jejich dcerky vedeném po vzoru našich slovanských předků. Vše v čase oslav po svatbě jejich přátel, které se zúčastnili. Kéž je nám inspirací pro další podobná konání. Živa v nás. číst dál

Romance o Lovci a Lesní Panně

Jindra Džin Prousek

 

Prochází krajinou sličná Panna,

její krása prostupuje světy.

Kam pohlédne, padne rosa z rána,

kam vstoupí, raší pestré květy.

 

Když vyjde z lesa na mýtinu,

zeleně na slunci září její šat,

všechna zvěř hřeje se v jejím stínu,

ptáci se mohou uzpívat.

číst dál

Píseň Hromnic

Jindra Džin Prousek

Příběh Kola roku je vyprávěn mnoha jazyky, mnohými ústy. V prostředí Wiccy jsem se setkal s tím, že každá tradice a dost možná i každý coven vypráví legendu trochu jinak, nesetkal jsem se s tím, že by někdo používal jakoukoliv dogmatickou verzi. A to je dobře, neboť i já ji rád vyprávím pokaždé trochu jinak. Letos jsem se ji pokusil přetavit do veršované podoby.

Poslechněte si tedy zpěv o Imbolcu, o době, kdy Bůh starého roku už nedokáže zadržet omlazenou Bohyni v podsvětí, o době, kdy ji Bůh nového slunce vábí zpátky na zem.

 

Píseň Hromnic

 

Krusta přemrzlého sněhu

praskla pod těžkou tlapou.

Srna se… číst dál

Pohanství má budoucnost. Pokud mu ji dáme.

Josef Petr

Je pohanství prastará řeka, která se jen v minulosti rozdělila na více slabších toků, co se teď znovu spojily, aby jejich burácení změnilo současnou společnost? Nebo je to všechno jen výkřik do tmy a hra zastydlých postmoderních hipíků a nácků, která má svůj konec? Následující úvaha je o tom, co musíme udělat, aby byla pravda to první a ne to druhé. číst dál

Slavnost příchodu nového slunce – Kračun 2019

Budimír

Duchové lidští,

přijměte pozvání ke společnému prožití noci nejdelší, od slunce západu do úsvitu, od nějž po dva týdny dny jen řídce kráčí. V čase smrti starého slunce, kdy Morana sevře kraj do svých pařátů plně a pevně, ponořme se spolu v rozjímání o koloběhu života, jehož mezníku budeme právě účastni.

Po celý čas až do ranního rozbřesku budeme střídavou službou samoty večerní i noční v bratrství místních duchů strážit oheň, jehož plamen udržíme jako symbol očekávaného nového zrození slunečního kotouče.

V čase, než nastane půlnoční obřad kolem posvátného ohně, kdy uctíme příchod Morany i Velesovu dobu přísluní, ve srubu vyhřátém a útulném přebývat budeme a rozličné činnosti… číst dál

HUGIN a MUNIN – Tvoje Mysl

Štěpán Krča

Všichni dobře známe Ódinovy havrany, Hugina a Munina. Ale věděli jste, jak skutečně symbolizují lidskou mysl?

Hugin tradičně symbolizuje myšlenku, zatímco Munin představuje paměť. Máme však dobrý důvod domnívat se, že Munin je odvozen z „munr“ spíše než „minni“ (paměť). A mnozí rádi překládají „munr“ jako touhu. Nejspíše však nemáme v dnešní době slovo, které by přesně vystihovalo tehdejší význam. Hugin ztělesňuje touhu, vůli a nadšení. Munin zase plány a ambice, přání a naděje. číst dál

Úplněk a ženská síla

Lucie Walerien Petrová

Článek psán pro ženy s láskou k nim

Už jste o tom určitě slyšeli. Na paloučku při měsíčku tančí víly. Mají průsvitné šaty, lehký krok a tu tajemnou sílu, pro kterou nám pohádky nedoporučují se k nim přibližovat.

Možná jste o tom i četli. Nejlépe při světle úplňku vhoďte do kotlíku tři chlupy z nosorožce a zalijte je krví mladých panen…

A dost možná, protože čtete právě tento článek, jste to i zažili. Síla úplňku. Tajemná, vábivá a silná tak, že někteří lidé nemohou ani spát, jiní jsou podráždění a další naslouchají fascinovanému vytí vlků hned za branami království všech sídlišť. Proč má úplněk takovou… číst dál

Oslava žní a rodů

Lenka Doležalová

V sobotu 3. srpna jsme se na pozvání místního obyvatele Jindřichovic pod Smrkem a člena rady České pohanské společnosti Budimíra setkali s několika dalšími lidmi na krásné louce nedaleko vesnice, abychom zde oslavili svátek žní a poděkovali přírodě, bohyni Mokoš a dalším přírodním silám za jejich dary, za hojnost, sklizeň a úrodu. číst dál

Příběh boha a bohyně v kole roku – Lughnasad

Anna Lithin Doubková

Slunce pomalu zapadá na obzoru za hradbu obilných klasů a barví oblohu do ruda. V horkých letních dnech špičky listů na stromech pomalu hnědnou a kukuřice zlátne. Vše živé se schovává ve stínu během dne. Pšenice na polích a jablka v zahradách dozrávají do plnosti ve svitu slunce a je cítit, že pomalu přichází jejich čas.

Je Lughnasadh, který je od pradávna spojený s úrodou a první sklizní na polích. Nastává totiž část kola roku, kdy příroda přichází na svůj vrchol, kdy se tvořivá síla přeměňuje v plody a dává nám dar života. číst dál

Příběh boha a bohyně v kole roku – letní slunovrat

Anna Lithin Doubková

Na Beltane se Bůh spojil s Bohyní a příroda rozkvétala pestrými barvami. Ovšem Rok nemá stání a pokračuje stále dál – někdy příliš pomalu a jindy nekonečně rychlým během. Sám cítí, že před svým koncem musí stihnout ještě tolik věcí! Znovu otáčí kolem, při čemž se noci stále více krátí, až moc světla dosáhne vrcholu na letní slunovrat neboli Midsummer. číst dál

Ovčí studánka našla patrona

Budimír

V neděli 2. 6. 2019 se několik z nás s citem ke krajině sešlo „na zavolanou“ k obstarání prostoru kolem Ovčí studánky a napajedla s vílou Voděnkou v Divoké Šárce. Její kámen spolu s křemenným oltářem dodali před několika lety Fíba a Frostík z Pohanského kruhu. Bylo třeba zušlechtit prostor kolem samotného zastřešení studánky a čekal nás i nelehký úkol přemístit Voděnčin kámen na dotek vody, jak zamýšlel tesař Fíba.

Jak lidé přicházeli na místo, přidávali ruce k dílu, místo se začalo rychle proměňovat a brzy jsme se dostali do stavu, kdy před námi stálo posunutí kamene. Obavy, že s ním nehneme, jsme překonali prostým vetováním prohlášení a jali se díla.

Nutno podotknout, že i když úmysl… číst dál

Posvátné putování – Máte už sbalený batoh?

Filip Airis Kubín a Jana Chechty Kotrlová

“Je chladné podzimní ráno a já klečím v kamenném kruhu. Poslední etapa mého putování leží přede mnou. Byly to dlouhé, krásné i bolestivé tři týdny na cestě a poslední týden zbývá. Vycházející slunce mi svítí do očí a ohřívá mé tváře, zatímco okolo se prohánějí včely z blízkých včelínů. “Moji bohové a bohyně, předkové i duchové krajin přede mnou. Prosím, veďte mě, učte a chraňte na mé cestě”. Nejlépe, abych ji došel se ctí, myslím si.

Poslední nadechnutí a zvedám se na svá ztvrdlá chodidla. U stromu leží krosna s novými zásobami. Z dáli přede mnou vnímám posvátné hory Radhošť a Tanečnici, jak znějí svou silou.”

O putování

Posvátné putování je často jedna z velice silných etap v životě člověka a to nejen z pohledu pohanství. Tato tradice, která je často transformačním obdobím, se nám dochovala už od prapůvodu samotné kultury[1]. V historii pohané často putovali osamoceni nebo s blízkými na svá posvátná místa – od vysokých hor (místních i vzdálených) a pramenů řek, přes posvátné hluboké lesy a kamenné kruhy v nich[2], až k chrámům zasvěceným různým bohům a bohyním jako byly například v Uppsale či na Rujáně. Nerad bych zapomněl také na věštírny, jako je ta v Delfách[3]. Všechny tyto cesty měly za cíl lepšího poznání vlastního já, své osobní cesty (osudu) a posílení vztahu s našimi bohy. číst dál

O festivalu Rodokrug 2019

Budimír

Ve dnech 10. – 12. 5. 2019 jsem se spolu s některými přáteli zúčastnil setkání domorodých kultur různého původu a vyznání. Konalo se na hranici Moravy a Slovenska, v dřívějším tzv. konfiniu – hraničním „kraji nikoho“ v období od zániku Velké Moravy až do 13. století, v krajině kolem dnešních slovenských obcí Vrbovce a Šance, v prostoru, kde se ukrývali utečenci a kde přirozeně vznikla lesní (krátko-vzdálenostní) bojová lukostřelba. číst dál

Knižní poklady malé i velké – 3. díl

Lenka Kovářová (Zmiu)

Milí knižní závisláci, máme tu pro vás další várku nových (a některých starších knih). Poslední dobou mi připadá, že u nás vychází jen komiksy se severskou tematikou, a v tomto díle se jich sešlo opravdu dost. To ovšem nutně neznamená, že všechny budou kvalitní. Ale to už musí posoudit každý sám, neboť, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. číst dál

Příběh boha a bohyně v kole roku – Beltain

Anna Lithin Doubková

Na Ostaru se mladí Bohové poprvé setkali a i přes počáteční nesmělost se do sebe zamilovali. Teď na Beltain přichází svatba Boha a Bohyně, dvou naprostých protikladů, které k sobě táhne ona tajemná síla, která hýbe vesmírem, hvězdami a našimi dušemi. Od této chvíle jsou ti, co se milují, neoddělitelně spojeni provždy – touhou a vášní.

S náhlou láskou Bohů se rozzáří celá příroda. Pod povrchem země tepe neskutečná síla, která tryská ven a doprovází vše živé. Je odrazem vitality a plodnosti, spojení nevídaného. Je to sexuální síla, která otevírá květy rostlinám i lidem, váže barevné stužky do vlasů a svádí naše těla k tanci. číst dál

Vítání jara v norské krajině

Lucie „Luned“ Kloboučková a Michael „Remi“ Šoller

Po dlouhé zimě, kdy matka příroda odpočívala a pod sněhovou peřinou ukrývala budoucí život, přichází čas na to jej probudit. Ostara je jedním ze svátků uctívaných v germánské a severské tradici, proto jsme se jako dvoučlenný tým Po stopách ásatrú rozhodli spolu s ostatními z České pohanské společnosti přivítat a uctít nový život právě tam, kam sahají její kořeny. Rozrůstáme se tedy o dalších sedm účastníků a ve čtvrtek 20. března míříme z Prahy do Německa, odkud nás trajekt dopraví do švédského přístavu Trelleborg. Naloděním se na palubu však večer nekončí. Moři vládne bůh Njördr, mocní Aegir a Ran a jejich devět nelítostných dcer. Žádáme je… číst dál

Příběh boha a bohyně v kole roku – Ostara

Anna Lithin Doubková

Rok konečně vyhnal Zimu, a tak přichází Léto. Zatím mladé a rozdováděné jako Bůh, prohánějící se po překrásných lesích s divokou zvěří. I mladá bohyně, nyní panenská a bezstarostná, se opět prochází po probouzející se Zemi. Všude raší poupata a mizí i poslední zbytky sněhu. Rok společně s Létem tahají stonky ze země, rozvíjí poupata a společně se sluncem dodávají všem a všemu nezbytnou sílu k uskutečnění přání a cílů. číst dál

Vzpomínky na vznik České pohanské společnosti

Jakub Achrer

Obrátila se na mě šéfredaktorka Kolovratu s prosbou o krátký vzpomínkový článek o době, v níž vznikala Česká pohanská společnost (ČPS), která právě slaví sedm let své existence. Vlastně se necítím úplně nejpovolanější k takovému počinu, protože u vzniku celé myšlenky jsem vlastně nebyl. Ale něco málo o okolnostech, které vedly ke vzniku ČPS, přeci jenom vím. Následuje osobně zbarvené pojednání o tom, jak jsem to vnímal. Vzpomínka je psána lidovým jazykem a spíš než na strohá fakta se soustředí na zajímavosti z té doby. Nebudu tedy vyjmenovávat, co všechno se podařilo, jen se podělím o pár takových dojmů a zajímavostí.

ČPS… číst dál

Kulinářské toulky po česko-moravských krajích

Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi

Přátelé pohané, když jsme se tak v loňském roce probírali naší „databází starých kuchařek“, napadlo nás, že vlastně nahlížíme do vzdálené minulosti a vytahujeme do dnešní doby takřka zapomenuté úsilí našich pramátí a prabab, které udržovaly chod domácností a sytily hladové krky někdy i z toho, co rostlo za plotem. Takové hospodyně musely být praktické, vynalézavé, zároveň musely umět šetřit jak časem, tak surovinami. Úcta k práci a úsilí našich předků je jedním z aspektů naší víry.

Proto jsme si řekli, že by bylo hezké začít nový občanský rok novým kulinářským seriálem. Seriálem, který by se pokusil… číst dál

Přihlaste se k odběru: