Dionýsos
Theodoros Sarkis
Měsíc září je téměř za námi. Začíná vinobraní a s ním slavnosti vinné révy. A protože je podle mýtů šíření vína po Evropě spjato s Dionýsem, podívejme se, kdo je tento bůh, kterého doprovází průvod šílených žen.
Vášeň provází podle mytologie nejen lidský rod, ale taky nebeský. Proti vášním nic nenadělal ani Zeus, otec bohů a lidí. Zeus se zamiloval do krásné mladé dívky Semely, dcery thébského krále Kadma. Z veliké lásky mu porodila syna jménem Dionýsos. Diova manželka Héra však ze žárlivosti poslala na rohaté dítě ověnčené korunou upletenou z hadů Titány a ti ho roztrhali. Osud však vybral malému bohu jiný los a na pomoc mu přišla jeho babička Rheia, Kronova manželka. Složila opět Dionýsovo tělo a Persefona, Hádova manželka, jej ukryla u orchomenského vládce Athamanta a jeho manželky Inó. Inó ho převlékla za děvčátko a chovala v ženské části paláce, aby ho skryla před Héřiným hněvem. Žárlivá žena se však nedala oklamat a potrestala manželský pár šílenstvím. V šílenství si Athamas spletl vlastního syna Learcha s jelenem a zabil ho.
Zeus Dionýsa skryl před žárlivou Hérou na helikonské hoře Nyse a dočasně ho proměnil v berana. Dionýsa se ujaly nymfy a Zeus je za to odměnil. Umístil jejich podobu mezi hvězdy a pojmenoval je Hyady. Podle tradice prý na této hoře zvané Nyse, vynalezl Dionýsos víno.
Bez starostí a hýčkán nymfami vyrostl Dionýsos v muže. Tehdy Héra i přes jeho zženštilé chování v něm poznala Diova syna a poslala šílenství také na něho. Šílený Dionýsos se začal toulat po světě, doprovázen svým učitelem Silénem a divokou družinou satyrů a šílených menád.
Dionýsos připlul s vinnou révou do Egypta, kde ho na Faru pohostinně přivítal král Próteus. Tam Dionýsos zjistil, že Titáni připravili o trůn krále Ammóna a rozhodl se mu pomoci. Přemluvil k tomu amazonské královny, které sídlily v nilské deltě naproti Faru. Dionýsos za pomocí divokých amazonek vrátil zpět trůn králi Ammónovi. Tímto prvním vojenským úspěchem se ve světě proslavil.
Povzbuzen vítězstvím nad Titány se vydal do Indie. Při cestě do Indie se s ním u Eufratu utkal damašský král. Dionýsos krále porazil a zaživa ho stáhl z kůže. Za pomoci svého otce Dia překročil řeky Eufrat a Tigris, zvítězil v Indii nad svými odpůrci a ovládl jí. Naučil Indy pěstovat révu, dal jim zákony a založil další velká města.
Dionýsos si uvědomoval tíhu zločinů, kterých se dopustil ve svém šílenství a vrátil se do Evropy, kde ho ve Frýgii jeho babička Rheia očistila od mnoha vražd. Poté vpadl do Thrákie, kde se proti němu postavil s bodcem na býky v ruce král Lykúrgos, král Édóňanů. Zajal celou Dionýsovu armádu a zajat by byl i sám Dionýsos, kdyby se nevrhl do moře a neskryl u Thetidy, dcery mořského boha. Dionýsovu babičku Rheiu jeho neúspěch mrzel, a proto zajatce vysvobodila. Na Lykúrga samotného seslala šílenství. V přesvědčení, že podtíná révu, jedinou ranou sekery zabil svého syna Dryanta. Než se vzpamatoval, začal mrtvole ořezávat nos, uši, prsty na nohou a rukou. Celá země se po tomto hrozném zločinu stala neplodnou. Když se pak Dionýsos vrátil z moře, oznámil obyvatelům té země, že neúroda potrvá, dokud nebudou potrestány Lykúrgovy zločiny. Édóňané pak odvedli Lykúrga na horu Pangaion, kde ho divocí koně roztrhali.
Z Thrákie pak zamířil Dionýsos do své milované Boiótie a navštívil Théby. Svůj příchod oslavil radovánkami na hoře Kithairónu a pozval ženy, aby se zúčastnily slavností. Thébskému králi se však nelíbil Dionýsův prostopášný zjev a zajal ho se všemi menádami. Chtěl Dionýsa uvěznit, ale byl potrestán šílenstvím a místo Dionýsovi nasadil okovy býku. Menády mezitím unikly a utíkaly v divokém tanci do hor, kde trhaly telata na kusy. Thébský král se je pokusil zastavit, ale opojené vínem a náboženským vytržením ho rozervaly na kusy. V čele tohoto hrůzného činu stála jeho matka, která mu vlastnoručně ukroutila hlavu.
Když Dionýsos navštívil Orchomenos, v podobě dívky pozval k veselí tři sestry jménem Alkinoé, Leukippé a Arsippé. Sestry však pozvání odmítly a tím jej rozhněvaly. Dionýsos chtěl dívky potrestat za nezdvořilost a hodlal je vystrašit. Změnil svou podobu a proměnil se nejdříve ve lva, pak v býka a nakonec v pantera. Dívky strachem přišly o rozum. Sestry se chtěly vykoupit ze šílenství a losovaly o to, čí syn bude obětován. Los padl na Leukippé a tak obětovaly jejího syna Hippase. Když ho pak sestry roztrhaly na kusy a snědly, pobíhaly zběsile po horách, dokud je Hermés neproměnil v ptáky. Tato vražda se každoročně v Orchomenu vykupovala při slavnosti zvané Agriónia (podněcování k zuřivosti). Ctitelky Dionýsa předstíraly, že ho hledají, a když se dohodly, že odešel k Múzám, seděly potom v kruhu a dávaly si hádanky, dokud z Dionýsova chrámu nevyběhl kněz s mečem a nezabil tu, kterou první chytil.
Dionýsos se poté rozhodl, že navštíví ostrovy v Egejském moři. Po příjezdu do Ikarie zjistil, že jeho loď není schopna plavby. Najal si tedy loď od tyrrhenských námořníků, kteří tvrdili, že plují na Naxos. Byli to však piráti, kteří hodlali nepoznaného pasažéra prodat do otroctví. Dionýsos celou loď zaklel. Z podpalubí vyrostla vinná réva a ovíjela se kolem stěžně, vesla proměnil v hady a sám sebe proměnil ve lva. Zaplnil loď děsivými přízraky a jekotem. Zděšeni piráti vyskákali do moře a proměnili se v delfíny.
Na Naxu poznal krásnou dívku jménem Ariadné, kterou předtím opustil Théseus a ihned se s ní oženil. Pak odplul do Argu, kde se mu postavil do cesty Perseus a zabil mnoho jeho následovníků. Dionýsos seslal na argejské ženy šílenství a ty začaly požírat svá nemluvňata za syrova. Perseus pak litoval svého provinění a usmířil si Dionýsa stavbou chrámu na jeho počest.
Poté co jej celý svět uctíval jako boha, Dionýsos vystoupil na nebesa. Hestia, bohyně posvátného ohně a rodinného krbu, unavená z věčných rodinných tahanic, ráda uvolnila Dionýsovi na Olympu místo. Usedl po pravici Dia jako jeden z velké dvanáctky.
V novém postavení nezapomněl na svou zemřelou matku a sestoupil kvůli ní do podsvětí, kde myrtou podplatil Persefonu. Ta propustila Semelu z podsvětí a Dionýsos jí pak změnil jméno, aby jiné duše nežárlily. Na Olympu ji představil jako Thyónu a Zeus ji nabídl příbytek. Héra k tomu rozzlobeně, ale odevzdaně mlčela.
Z tohoto příběhu bychom se měli naučit, že nenávist zaslepuje rozum. Někdy se domníváme, že pomstou uškodíme tomu, kdo nám ublížil. Většinou tomu bývá však tak, že se nevědomky dotýkáme zřítelnice vlastního oka. Teprve pro procitnutí z „šílenství“ zjistíme, že jsme přišli o svůj vlastní zrak. Z většiny příběhů ze starověku vyplývá, že je lepší zlo neoplácet. Odplata, i když je spravedlivá, totiž zplodí dalšího mstitele. Zatemnění mysli je ten nejhorší trest, který bozi mohou lidem poslat. Nerozumností totiž lidé způsobuji sobě navzájem více škod, než by mohli očekávat od bohů.
Facebook Komentáře
Komentáře přes Google + 
Komentáře